Petr Fischer analytik BBC

Zvláštní ale je, když po takové schůzce předseda vlády oznámí, že přece jen bude raději uvažovat ještě o jiných kandidátech, než měl doposud, protože dva předcházející umělcům jaksi nevyhovují.

Premiér chce být vstřícný, protože chápe, že ministerstvo kultury je přece jenom trochu zvláštní resort, který nelze obsadit jen tak. Ale proč vlastně?

V čem se ministr kultury liší od ostatních členů vlády a v čem je ministerstvo kultury jiné? A co když příště přijdou učitelé a řeknou, že chtějí také někoho ze svých řad? Změní premiér svůj postoj?

Mnohem důležitější než to, kdo bude na ministerstvu sedět, je otázka, co by tam měl dělat, jakou politiku chce prosazovat

Ministr kultury je politická funkce jako každá jiná.

Člověk, který tuto funkci bude zastávat, bude ve vládě hlasovat o privatizaci, mezinárodních smlouvách, zákonících všeho druhu, zvyšování platů a další agendě, která nemá s kulturou nic společného.

Kvalifikace člověka z branže, který umí uměleckou obec stmelovat jako Pavel Dostál, jak tvrdí například Zdeněk Svěrák, mu v tom nepomůže. A má cenu, aby ministr byl ve vládě vlastně jen do počtu?

Umělci chtějí člověka, kterému mohou věřit, který by měl jejich důvěru, jako Pavel Dostál.

Ale co tato důvěra za sedm let přinesla? Filmaři, divadelníci, hudebníci ti všichni si dnes stěžují, že nemají dostatek peněz, že stát jejich práci podceňuje, a to vše přesto, že ministerstvo řídil člověk, kterému věřili.

Zajistí nový ministr více peněz jenom proto, že bude rozumět svým spolubojovníkům, protože stál s nimi společně na druhé straně barikády, jak napsal filmový producent Václav Marhoul v článku na podporu Vítězslav Jandáka?

Těžko. Ministr kultury může získat více peněz - kýžené jedno procento HDP - jenom tehdy, když bude mít dostatečný politický vliv, a ten v časech svého kamarádství s premiérem Zemanem neměl ani Pavel Dostál.

Umělecká obec by premiérovi možná pomohla víc, kdyby dala dohromady soupis nejbolavějších míst

Mít na ministerstvu svého člověka, který ovšem není schopen něco příliš změnit, je slabá alibistická útěcha pro všechny, jimž leží na srdci osud české kultury.

Mnohem důležitější než to, kdo bude na ministerstvu sedět, je otázka, co by tam měl dělat, jakou politiku chce prosazovat.

To ale, jak nenápadně řekl premiér, musí do voleb z větší části dál určovat sociální demokracie.

Umělecká obec by premiérovi možná pomohla víc, kdyby dala dohromady soupis nejbolavějších míst, která by budoucí ministr měl tišit.

Třeba by si takového dokumentu všiml i další budoucí ministr, který toho pořád ještě hledaného bude už za necelý rok střídat.

Kvůli třičtvrtě roku, s poměrně jasně předepsaným politickým programem, možná trochu moc povyku.