Adam Drda analytik BBC

Pokud se s ním budou bavit, jak aspoň říká Rychlík, "o tom, co kultuře chybí a co je třeba dotáhnout", pak je to setkání nepochybně užitečné.

Jenže ono jistě dojde i na konkrétní osobu příštího ministra, čímž se schůzka stává diskutabilní.

Existuje velmi rozšířená představa, že ministr kultury má být člověk "od fochu" - "kumštýř", který svým lidem rozumí a bude s nimi pěstovat dobré vztahy.

Je to představa, podle níž by umělci měli nového ministra v podstatě odsouhlasit. Když se v médiích referovalo o dopise, který asi dvacet osobností kultury adresovalo Paroubkovi, říkalo se, že nástupce Pavla Dostála má být dle signatářů "spjatý s uměleckým prostředím".

Ministr kultury je vysoký státní úředník, který ve svobodné zemi naštěstí nijak nerozhoduje o kvalitách umění

Spisovatel Ludvík Vaculík to pak BBC řekl "natvrdo" - měl by to být člověk "se smyslem pro metafyziku, pro nevyslovitelné. Víte, že to má být někdo, kdo má prostě múzickou povahu."

Vůbec není jasné, proč. Ministr kultury je vysoký státní úředník, který ve svobodné zemi naštěstí nijak nerozhoduje o kvalitách umění - to je věc svobody každého tvůrce a odborné kritické diskuse.

Co naopak se svými podřízenými významně ovlivňuje, je kulturní provoz a obrovská spoustu věcí, které s ním související více či méně.

V Česku se jeho resort zabývá církvemi, televizí atd.

K jeho významným povinnostem patří smysluplně rozdělovat malé finance pro kulturní sféru, v neposlední řadě pod něj spadá nákladná péče o kulturní dědictví.

Z toho všeho plyne, že to má být sice člověk s obecným přehledem, ale v první řadě praktik, manažer a organizátor, nikoli ozdoba rautů a vernisáží.

Další věc, která s výše řečeným úzce souvisí: česká umělecká scéna, jako asi i všechny ostatní, se vyznačuje jistou hašteřivostí a rivalitou různých lidí a skupin - stačí poukázat na rozpolcenost ve vztahu k řediteli Národní galerie.

Je poměrně nešťastné jmenovat do funkce ministra člověka, který k některé skupině přísluší nebo s ní sympatizuje, naopak je třeba, aby nikoho nezvýhodňoval nebo k tomu nevedl své podřízené.

Jeho úřad má fungovat maximálně nestranně.

Jak už řečeno, debata o tom, co je a co není kvalitní umění, kudy vede hranice mezi uměním a zábavou, se má držet mimo politiku i státní správu, udílení grantů, podpor, vyhodnocování soutěží.

Při vší úctě k zesnulému ministrovi, jeho práci a fungování úřadu ještě nikdo pořádně kriticky nepřezkoumal

Do všech těchto věcí by se ministr neměl zbytečně plést, rozhodovat by měly s odborným zdůvodněním odborné komise, vybrané podle nějakého srozumitelného klíče.

A ještě je tu jeden problém. Neustále se opakuje to, co řekl v anketě deníku Právo pop-zpěvák Petr Janda:

"Po Pavlu Dostálovi to bude mít každý těžké. Laťka je nastavena příliš vysoko."

Při vší úctě k zesnulému ministrovi, jeho práci a fungování úřadu, který dlouhá léta vedl, ještě nikdo pořádně kriticky nepřezkoumal.

Většina lidí se vyjadřuje k tomu, že jim umřel někdo, koho považovali za přítele, což je sice lidsky pochopitelné, ale k věcnosti to má daleko.

Do voleb, z nichž vzejde nová vláda, zbývá necelý rok.

Ať už si Jiří Paroubek vybere Vladimíra Darjanina, Vítězslava Jandáka nebo někoho jiného, ten člověk nebude mít čas na to, aby v úřadě udělal nějaké promyšlené kroky.

Možná by tedy bylo nejracionálnější provést to, co ve zmíněné anketě doporučil spisovatel Petr Šabach: "myslím, že ministerstvo může deset měsíců fungovat bez ministra... Vůbec bych ten post neobsazoval, až po volbách."