Jiří Dědeček Básník a písničkář

Loni Boněnov, letos Mlýnec. Už se nemůžu dočkat, co přinesou příští prázdniny.

V honbě za inspirací je to pro autora příjemná jistota - v první půli srpna netřeba se trápit hledáním, inspirace se dostaví sama, zas bude policie mlátit ty divné mladé lidi. Tradice je krásná věc.

Už vloni jsem napsal, že „techno asi nikdy nebude hudba mého srdce.

Policie je výborné zařízení proti zločincům, což ovšem děti poslouchající hudbu na cizím pozemku nejsou, i když se jich sejde třeba dvacet tisíc

Kdyby se však její příznivci rozhodli sdružovat na mých pozemcích, policii bych na ně neposílal. Jenom bych louku dobře pojistil a nebo čerstvě pohnojil.

Policie je výborné zařízení proti zločincům, což ovšem děti poslouchající hudbu na cizím pozemku nejsou, i když se jich sejde třeba dvacet tisíc.

Leda že to má být výstraha do budoucna: Nesdružujte se! Ze shromažďování totiž nikdy nic dobrého pro vládu nevzešlo. A tak vlády nemají sdružování rády, není-li to ovšem na jejich oslavu nebo alespoň s jejich požehnáním.

Někdy se mi zdá, že policie je na celém světě jenom jedna, zejména ta její část, která se někde nazývá pohotovostní, jinde zásahová či rychlého nasazení.

Vídám to v televizních šotech - stejné oblečení, stejná výzbroj, stejné chování. Ona podobnost je zřejmě dána tím, že se na tuto práci hlásí jenom určitý druh lidí, který je stejný napříč kontinenty, rasami i společenským zřízením.

A kde jinde v té jejich demokracii má už jeden možnost beztrestně si praštit?

Dijonští policisté brali demonstranty opatrně do náruče jako miminka a odnášeli je na chodník

Poznal jsem pravda před mnoha lety i výjimku - při jakési manifestaci v Dijonu (myslím že to bylo proti zvyšování jízdného v autobusech) blokovali demonstranti hlavní městskou tepnu. Ti nejradikálnější leželi uprostřed vozovky.

Ale jakkoli se to nabízelo, nikdo po nich kupodivu nedupal, nekropil je vodním dělem a neházel mezi ně dýmovnice. Naopak, dijonští policisté brali demonstranty opatrně do náruče jako miminka a odnášeli je na chodník.

Demonstranti je kopali, plivali po nich a křičeli hesla o policejní brutalitě.

Měl jsem tenkrát v hlavě ještě čerstvé zážitky z pražských demonstrací listopadu 89 a koukal jsem na ten policejní zásah jako na zjevení. Ale to už je dávno, kdo ví, co dnes ti laskaví strážci zákona dělají.

S takovým nedůrazným přístupem asi pracují v jeslích.

Ostatně byla to zřejmě výjimka i v rámci francouzských zvyklostí. Vždyť Boris Vian už uprostřed 50. let - inspirován právě francouzskou policií - napsal verše, které k nám dodnes na toto téma promlouvají:

Krok okovaných bot
Milovaný zvuk pořádkové trupy
Nese se okolo chalupy
To dupy dupy dupy
Okovaných bot

Je to jako ve snu sladkém
Když se druží s vaším zadkem
Když je prstík pod podpatkem
Přestanete jednat liknavě

Pomáhají hodným dětem
Bez úhony kráčet světem
Jen se projdou vaším hřbetem
A nastoupíte cestu k nápravě

Krok okovaných bot
Soudců bez porot
To se dneska cení
Jen dál Sotva se to změní
Žijem v okouzlení
Z okovaných bot!