Petr Fischer analytik BBC

Stalo se tak včera odpoledne, oním politikem je hlava státu, prezident Václav Klaus.

Prezident se nezapojil do nikdy nekončících úvah o bezcílnosti vyznavačů technohudby, o jejich nebezpečnosti pro slušné občany, o toleranci a právu na svobodnou zábavu, ani o to, zda někdo vkročil nebo nevkročil na cizí pozemek či zda pronájem pozemků u Mlýnce byl právoplatný.

Ohrožovali technaři současné zřízení v České republice natolik, aby byli rozehnáni tak drastickým způsobem?

To vše je spíše sociologický a hlavně právní problém, kde má poslední slovo soud.

Václav Klaus odmítl i zřejmě nejpravděpodobnější vyústění celé kauzy, v němž se ukáže, že jen někteří policisté porušili předpisy a dopustili se zbytečného násilí. Nic z toho není pro prezidenta důležité.

Prezidentova otázka je podstatnější: odpovídalo použité policejní násilí, jemuž - jak díky záběrům kamer a fotografiím mohou všichni posoudit - nechyběla spektakulárnost, odpovídalo tedy toto násilí velikosti společenské hrozby? Ohrožovali technaři současné zřízení v České republice natolik, aby byli rozehnáni tak drastickým způsobem?

Prezident už dříve odpověděl, že podle jeho názoru ohrožení rozhodně tak velké nebylo, a teď opakovaně žádá, aby vláda vydala své stanovisko.

Včerejší interview BBC s premiérem Jiřím Paroubkem ukázalo, že odpověď se dá dopředu docela slušně předpovědět.

Účastníci technoparty podle něj ohrožovali obyčejné občany, vyvolávali v nich strach a úkolem premiéra a potažmo policie je takový strach rozptylovat.

Je ale otázka, jestli násilí, které policie u Mlýnce předvedla, může "obyčejného občana" uklidnit nebo zda ho ještě více vystraší

Bezpečnost a ochrana majetku, což jsou práva, která podle premiéra byla v Mlýnci ohrožena, patří k základním povinnostem státu.

Je ale otázka, jestli násilí, které policie u Mlýnce předvedla, může "obyčejného občana" uklidnit nebo zda ho ještě více vystraší.

Premiér Paroubek se celý problém snaží od počátku shazovat všemi možnými způsoby. Nejprve to byla denunciace samotných účastníků technoparty.

Aniž by Paroubek kohokoliv ze zúčastněných znal a mluvil s ním, dopředu šlo o lidi závadné.

Teď premiér zesměšňuje demonstrace proti zásahu, těch pár tisícovek mladých lidí a politicky motivovaných známých osob, včetně prezidenta, mu nestojí za to, aby jejich hlas bral vážně. Svou pozici včera ještě obhajoval tím, že se přece nemohl kriticky postavit proti policii, protože pak by si do ni bouchl každý.

Po premiérovi nikdo nic takového nechce, i když by se dalo namítnout, že policie v demokratickém státě především není nástrojem politiků.

Předseda vlády by ale mohl projevit přece jen trochu větší míru pochopení pro lidi, kterým se nelíbí, že policie nenašla jiné než krvavé řešení, přičemž krev, zřejmě zbytečně, tekla na obou stranách.

I Paroubkovi kritici jsou občané tohoto státu, obyčejní lidé, kteří by rádi důvěřovali nejen policii, ale i tomu, že žijí v demokraticky fungujícím systému.