Miloš Rejchrt evangelický farář

Jako by se dějiny opakovaly; však se také v médiích objevila spousta příspěvků, srovnávající letošní zásah policie České republiky proti účastníkům technoparty se zásahem příslušníků SNB proti studentům v listopadu 1989.

Jenže dějiny se neopakují a kdo porovná obě události pečlivě, záhy musí konstatovat, že se mnohem více liší než podobají.

U Přimdy se nevyskytoval Zifčák- Růžička, a technaři nevznášeli žádné politické požadavky

Na Národní chtěli všichni odejít z obklíčení, ale policie je nepustila. Na louce u Přimdy odejít nechtěli a policie je vyháněla, přičemž zdaleka ne všichni technaři měli holé ruce.

U Přimdy se nevyskytoval Zifčák- Růžička, a technaři nevznášeli žádné politické požadavky.

Návod z nejvyššího vládního postu k razantnímu zásahu proti narušitelům vesnického klidu byl cítit touhou zalíbit se ráznou akcí voličstvu, zatímco motivací násilí komunistické policie byla touha udržet si moc, ať se to komu líbí nebo ne‚ neboť žádné voličstvo neexistovalo.

Také tehdy neexistovali vyznavači či lépe konzumenti techna.

Těžko pro ně hledat nějakou podobnost, vždyť nechtějí svrhnout kapitál jako antiglobalističtí aktivisté. Nejsou to ale ani květinové děti, nehrají na kytary a nezpívají melodické protestsongy proti a konzumní společnosti.

Nemají v programu ničení čehokoliv. Vedlejší škody jejich působení jsou však někdy značné a starost o to, co je povolené a co zakázané, kam až se může a kam už ne, je celému tomuto hnutí poněkud vzdálená.

Co provozují, asi také není tanec, spíše je to jakési extatické křepčení, vytržení z běžných poloh života rytmizovanými shluky hluku, a podpůrnými chemickými prostředky.

Techno je nový jev a vůbec není pro společnost snadné se s novými jevy vyrovnat a vstřebat je do sebe.

Vstřebávání nového si ale ještě ztížíme, když jev máme jen za reprízu starého známého kusu, když např. technaře zaměníme za studenty z Národní a Paroubka za Štěpána.

Techno je nový jev a vůbec není pro společnost snadné se s novými jevy vyrovnat a vstřebat je do sebe

Letošní bitva u Přimdy však ukázala, že i když se časy mění a dějiny se dějí vždy nově, lidské pudy se v podstatě nemění.

Agrese vůči nepříteli či rivalovi dříme v hlubinách lidského nitra a probudí se za určitých okolností, třeba když se objeví jasně vyprofilovaný protivník, třeba tzv. technofeťák či naopak černooděnec.

Tak to bylo vždycky a bude to i dál. Úkolem policie ale je poslouchat nikoliv pudy, ale rozkazy.

Kopat do ležících osob, ať už neškodných či oprávněně zneškodněných, bodat pendrekem jako kopím do těch, kdo mají holé ruce, i když před chvílí ty ruce držely kámen nebo klacek, působit jim bolest čistě ze msty, to určitě nebyl rozkaz, to bylo selhání.

Možná selhali nejen ti policisté, kteří se na odchycených technařích vybíjeli‚ ale i jejich velitelské složky, neboť nepřipravují policisty na to, že zákrok proti komukoliv nikdy nesmí být trestem, odvetou, nebo dokonce obyčejných schlazením žáhy.

Tento nedostatek v přípravě policistů demokratického státu je alarmující,ale určitě by ho nevyřešilo odstoupení Bublana či Paroubka nebo obou. Některé nesnáze trvají a trvat budou, i když dávno odstoupil Štěpán i Jakeš.