Mikuláš Kroupa redaktor BBC

Obezita přináší četná zdravotní rizika

Ještě před patnácti lety byla v české populaci jedna čtvrtina obézních nebo lidí s nadváhou, nyní tímto nešvarem trpí dva ze tří Čechů.

To je zhruba podobně nelichotivá statistika jako ve Spojených státech amerických, Německu či ve Velké Británii.

Přednosta interní kliniky, profesor medicíny a diabetolog Štěpán Svačina varuje, že může být ještě hůř:

"Ztloustnul celý svět a tloustnout bude i dále. Dokonce se předpokládá, že by na to mohly zkolabovat zdravotnické systémy nejvyspělejších zemí, protože s obezitou a s cukrovkou, která s ní souvisí, se pojí řada dalších komplikací, například výskyt některých nádorů, kardiovaskulárních onemocnění."

"Operace, léky, to vše je velmi drahé. Pamatujeme doby, kdy byla v Čechách dvě procenta pacientů s cukrovkou, dnes jich máme sedm procent."

Češi v čele

Obezita byla podle profesora Svačiny v české společnosti vždycky trochu problém, a to už od druhé světové války:

Pamatujeme doby, kdy byla v Čechách dvě procenta pacientů s cukrovkou, dnes jich máme sedm procent Štěpán Svačina, profesor medicíny a diabetolog

"Vždy jsme v tomto ohledu patřili spíše k evropské špičce. Teď je u nás vpodstatě stejný trend jako ve Spojených státech a dalších vyspělých zemích."

Mírná nadváha podle něj není nic strašného, lékaři se dokonce shodují, že je pro zdraví lepší než opačný extrém - vychrtlost.

Několik kilogramů navíc se však může snadno proměnit v obezitu, a ta už vážná je.

Pohybem ke zdraví

Tloušťka postihuje lenochy, zvláště ty, kteří rádi koukají na televizi. U té totiž nejčastěji lidé chroupají různé pochutiny typu solených brambůrek.

Obezita má svou duševní patologii, je to nemoc těla i duše a bez pomoci psychologů a psychiatrů se nad ní nedá zvítězit Štěpán Svačina, profesor medicíny a diabetolog

Letní vedra jsou pro obézní lidi nepříjemná nikoli jen z toho důvodu, že jejich těla plavou v nepříjemném potu, zadýchavají se a špatně se pohybují, ale i z jiného, psychického důvodu.

Za svá mohutná těla se stydí, podceňují se, ztrácejí sebedůvěru.

Euro-americká společnost považuje nadváhu za "vadu na kráse", což je v mnoha případech dobrý a účinný motor pro tlouštíky, kteří s ní bojují dietami.

Jenomže úporně vydobyté zhubnutí bez pomoci psychologů vede podle Štěpána Svačiny velmi často k ještě větší obezitě:

"Setkáváme se i s poměrně neuvěřitelnými případy. Přesvědčíte například pacienta, který je těžce dušný, nemůže dýchat, má obrovské bolesti kloubů, že musí zhubnout. On skutečně zhubne ze 140 kilo na 90, což mu umožní ortopedickou operaci, při níž dostane umělý kloub."

"Máte za to, že ten člověk nad obezitou skutečně zvítězil, že už neztloustne, ale on přijde za dva roky a má víc kilo, než když přišel poprvé."

"Obezita má svou duševní patologii, je to nemoc těla i duše a bez pomoci psychologů a psychiatrů se nad ní nedá zvítězit."

"Cestou je také vyvolat ve společnosti pocit, že to skutečně není zdravé, že s tím lidé musí něco dělat, že se musí změnit nabídka potravin atd."

Jojo efekt

Podle Štěpána Svačiny jsou domácí diety většinou žalostně neúspěšné. Přitom pilulky a jiné přípravky na hubnutí jdou v létě na odbyt, jsou totiž více méně bezprostředně účinné.

Nedokážou změnit stravovací návyky a životní styl bývalého nebo budoucího tlouštíka. Váha se mu opět vrátí a v nejednom případě přibere dotyčný ještě nějaká kila navíc.

Obézní lidé často nedokáží změnit své stravovací návky

Podle odborníků je potřeba přestat trávit hodiny u televize s pivem a klobásou a místo autem vyrazit do práce pěšky.

Podle profesora Svačiny je organismus savců - a zvláště pak lidský - nastaven na překonávání nedostatku, například hladomoru nebo války:

"Jsme potomci těch, kdo se s tímto dokázali vyrovnat. A najednou jsme se ocitli ve zcela toxickém prostředí, kolem nás je enormní nabídka zcela nevhodných potravin, prakticky celá populace se přitom téměř nepohybuje. Všichni jezdí auty nebo veřejnou dopravou."

Zkušenost z Arizony

"Všichni diabetologové světa jezdí zkoumat tzv. Pyma Indiány do Arizony. Na přelomu 19. a 20. století byli všichni ještě relativně štíhlí, ve 40. letech ale najednou začali mít vyšší tendenci k onemocnění diabetem. A dnes, protože se již zcela usadili, mají výskyt cukrovky v dospělé populaci až mezi 80 a 100 procenty," říká profesor Svačina.

Lékaři se shodují na tom, že v relativně mladém věku se člověku hubne veseleji a s lepším výsledkem. U starších, prací vytížených lidí je to komplikovanější.

Podle odborníků ale nemá smysl motivovat obézního člověka tím, že musí shodit aspoň čtyřicet kilo, aby byl zas hubený a krásný.

Stačí prý zhubnout alespoň deset procent své váhy a zdravotní nebezpečí z cukrovky, rakoviny a dušnosti se razantně snižuje.