Ondřej Štindl analytik BBC

Kontrast se způsobem, jímž se v Česku diskutuje respektive nediskutuje o kandidátech na soudce Ústavního soudu, nemůže být ostřejší a není způsoben jen tím, že Nejvyšší soud Spojených států má na život země větší vliv než český Ústavní soud.

Jestli byl sporný rozsudek Formánkové v něčem radikální, tak v míře konformity vůči režimním požadavkům

O právních názorech nové soudkyně Ústavního soudu Vlasty Formánkové toho tedy není známo mnoho.

Texty v odborných periodikách nepublikovala, říká, že její odbornou práci představují rozsudky, ty ovšem tuzemská média včetně tohoto nijak zvlášť nestudovala.

Možná na to nemají ani čas ani kapacitu, možná by to publikum vlastně ani nezajímalo.

Ve svém čtvrtečním vystoupení před senátory se Vlasta Formánková nedostala za všeobecná sdělení typu "být soudcem je osamělá práce, v níž se odráží přímý styk s lidskými starostmi".

Na nic jiného možná ani nebyl čas.

V širší známost tak vstoupil jediný detail její soudcovské dráhy - rozsudek nad hostinským Čermákem, který si v hospodě, kterou vedl, otevíral pusu na schůzující komunisty.

Vlasta Formánková jej ve čtvrtek okomentovala jako "hloupost" vyplývající z mládí, znělo to jistě sympatičtěji než nějaká snaha dokázat, že tehdy všechno bylo nějak jinak.

Je fakt , že pokud by si rozsudkem Vlasta Formánková chtěla zakládat kariéru, vstoupila by v pozdějších letech do strany, což neudělala

Je ovšem pravda, že bezprostředně poté, co tahle věc vyšla najevo, reagovala jinak - naznačovala, že odsouzený Čermák nebyl žádný bojovník proti komunismu a že její rozsudek byl možná přísný, ale v zásadě správný.

V podobném duchu ve čtvrtek promluvil i senátor Richard Sequens, který naznačil, že ke slovním útokům na komunisty mohla hostinského Čermáka vést spíš nelibost nad malou tržbou než nějaké skutečně politické důvody.

I kdyby to tak třeba bylo, je to úplně jedno.

Nic by to nezměnilo na faktu, že došlo k bezpráví, na němž se tehdy začínající soudkyně Formánková podílela.

Lidé se dopouštějí chyb, ti šťastnější jsou dokonce schopni se z nich nějak poučit, i o tom se ve čtvrtek v Senátu mluvilo a i to je pravda.

Na té pětadvacet let staré "hlouposti" Vlasty Formánkové je ale cosi zarážejícího.

Jistě, mezi evropskými a americkými elitami je mnoho lidí, kteří během let pronikavě změnili názor na mnoho věcí a kteří by dnes mnoho z toho, co dělali a prosazovali v mládí, označili za hloupost.

Většinou by přitom ale mluvili o nějaké formě mladistvého radikalismu.

Sporný rozsudek soudkyně Formánkové se ale téhle šabloně vymyká.

Je důležité, aby v Ústavním soudu pracovali lidé, kteří - když už udělají chybu - ji udělali ve prospěch jednotlivce proti státu a ne naopak

Jestli byl v něčem radikální, tak v míře konformity vůči režimním požadavkům, která se i z hlediska tehdejší justice nakonec ukázala jako přehnaná.

Takové rozhodnutí by za normálních okolností mělo kandidáta Ústavního soudu diskvalifikovat.

Je ale fakt , že pokud by si jím Vlasta Formánková chtěla zakládat kariéru, vstoupila by v pozdějších letech do strany, což neudělala.

Snad se tedy to avizované zmoudření skutečně dostavilo. Už jenom proto, že je důležité, aby v Ústavním soudu pracovali lidé, kteří - když už udělají chybu - ji udělali ve prospěch jednotlivce proti státu a ne naopak.