|
Pověst premiéra se otřásá | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Jiří Paroubek zůstává i v době dovolených věrný své pověsti preméra pilně publikujícího, kromě článku pro Lidové noviny, v němž označil - jak píše - "inspirátory" technoparty za lidi "nebezpečně posedlé", rozeslal do médií i prohlášení. Stěžuje si v něm na to, že ho na dovolené svou přítomností otravují reportéři Blesku, kteří mu narušují soukromí, tím, že se "nehorázně povalují v křoví". Krátký text uzavírá věta: "V současné citlivé době, která vznikla po policejním zásahu proti účastníkům technoparty, tak nemám dostatek klidu k řešení aktuální situace." Dovolme si však odhadnout, že klid předsedy vlády v té současné citlivé době ohrožují jiné věci než nějací fotoreportéři, byť by se v křoví povalovali sebenehorázněji. Jiřímu Paroubkovi hrozí, že přijde o image pragmatického řešitele problémů a vítěze v politických střetech - tenhle totiž může prohrát. Jeho slova o nutnosti razantního zákroku a pozdější bezpodmínečná podpora zákroku v součtu s výroky přinejmenším hranici insinuace na adresu účastníků party mu nedávají moc velký prostor k důstojnému ústupu. A ustoupit dost možná bude potřebovat, jednak kvůli tomu, že se množí náznaky, že kritika policejního zásahu asi byla v některých ohledech oprávněná, a že to bude možné dokumentovat. A také proto, že Paroubkova často s takovou chutí na odiv stavěná síla, nemusí obstát ve střetu se skutečným tlakem. A ten tlak je na místní poměry skutečně mimořádný. Vyvíjí ho také až překvapivě nesourodá skupina - kdy naposled spolu za jedním praporem stáli prezident Václav Klaus a jeho předchůdce Václav Havel. Politika - jak kdysi řekl Churchill - skutečně často svede do jedné postele lidi dost rozličné. Jenomže o to momentálně nejde, stejně jako o rozličnost motivů různých členů současné protiparoubkovské aliance. Vlastně nejde ani o Paroubka a ministra vnitra, jak by se mohlo zdát, ani o to, kudy přesně vedou cesty a hranice mezi jednotlivými pozemky na Tachovsku, ani o to, zda jsou technaři autentické společenství přinášející cenné hodnoty, jak říká Václav Havel nebo jakási zdrogovaná verze Dostojevského Běsů, jak píše předseda vlády. Na to, aby se stal jaksi plnohodnotnou obětí policejního násilí, člověk nepotřebuje mít nějaký atest ušlechtilosti - běsi i světci se těší stejné právní ochraně, a nepozbývají jí úplně ani i ve chvílích, kdy třeba porušují zákon. Jde o to, co vlastně česká společnost očekává od své policie a co je jí ochotná tolerovat. Zda má za to, že třeba i ve stresové situaci má být jednání příslušníků policie poměřováno nějakými přísnějšími kritérii, než chování lidí na "druhé straně". A samozřejmě, zda těm kritériím - jsou-li nějaká - policie minulý víkend dostála. A pokud ne - zda za tím bylo selhání jednotlivců, nebo nějaký širší záměr. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||