Jan Čáp redaktor BBC

V rámci pravidelného Omnibusu se pořad zaměřuje na nejrůznější vlivy, které konzumenta točeného, lahvového i plechovkového piva ovlivňují při volbě jeho oblíbeného nápoje.

Vybíráte si například podle značky, spolustolovníků nebo ceny?

V obrazech: Značky piv a pivovarů (zdroj: časopis BIZ)

V každém ze tří dílů investigativního cyklu, který mají přebírat i další jazykové redakce BBC World Service, zazní hlasy spotřebitelů.

Napište nám, my vám zatelefonujeme a budete se moci s BBC podělit také o zážitky z vašeho nejpamátnějšího piva:

"Pivo mého života"
Česká redakce BBC
Opletalova 5
Praha 1
110 00

Elektronická adresa:

jan.cap@bbc.co.uk

Kromě faktorů, podle kterých si vybíráte pivo, necháme v seriálu zaznít i vybrané posluchačské minipříběhy

Natočte si s námi!

Z VAŠICH OHLASŮ:

Jsem dvaadvacetiletá holka, co preferuje piva malých pivovarů - a mám štěstí, že jsem z Klatov. Máme tady specializovanou hospůdku, kde mají giganti vstup zakázán. Obecně totiž platí, že co hospoda, to pivní monopol - Gambrinus. Je to však to nejhorší pivo, je-li to vůbec pivo. Ani dvanáctka Plzeň mi nejede.

	Napříč kontinenty: Louis Satchmo Armstrong ochutnává Plzeň

Takže když mám na výběr, rozhodně vybírám. A nejradši mám Platan 12°, kvasnicový Platan 12°, taky jedenáctka je dobrá, pak Prácheňská perla (Platan 14°), Porter Pardubice (jen pro silné povahy - 19°!), Svijany a například ještě Bernard je kvalitní. Cena těchto piv je možná vyšší než v běžných hospodách, ale když člověk ví, co pít nechce, rád si trošku připlatí. Naopak jako naprosto "nepitelné" pivo mi přijdou Krušovice, výše zmíněný Gambrinus a rovněž dvanáctka Staropramen je dle mého názoru pouze bolehlav.
Na zdraví.
Traxmandlová Věra

Dobrý den, nevím jestli můžu vůbec nějaké pivo nazvat životním, když jsou moje zkušenosti poměrně krátké a řekněme ne příliš zákonné, ale moje zkušenost je taková, že dostat natočené opravdu dobré pivo je čím dál tím větší problém. Restaurace, nebo spíš hospody, v Olomouci jsou už z poměrně velké části klimatizované, ale i ty v okolí, které nejsou, mají stejný zlozvyk - pivo přechlazují. V horkém létě se to například u stánku dá pochopit, ale v kamenné hospodě by k něčemu takovému docházet nemělo. Úplně se tím přebije chuť piva a všechny pak chutnají podobně.

Dalším faktorem který mi dokáže zkazit chuť, jsou neudržované "trubky", měl jsem za to, že se jedná pouze o reklamní kampaň, už ani nevím kterého pivovaru, ale zřejmě na tom něco bude.

Co se týče mých osobních preferencí, tak poslední dobou dávám přednost desítce Radegast velmi vyvážené chuti a konstantní kvality. Poměrně dobrý je také přerovský jedenáctistupňový Zubr. Měl jsem ho už v mnoha podnicích ale téměř všude byl dobrý. Pokud si objednávám černé pivo tak Kozla nebo Kelta, který je zajímavý ale dost předražený. Dříve jsem preferoval dvanáctku Pilsner Urquell ale zdá se mi, že poslední zhruba rok kvalita znatelně klesla. Naopak za nejhorší ze značkových piv považuji Gambrinus, při správné teplotě je to patok dobrý tak akorát na bolehlav, o "správném řízu" ani nemluvě. Stejně tak mi nic neříkají Litovel, Staropramen a Krušovice.

A moje "životní" pivo? Radegast natočený na vesnickém fotbalovém turnaji opilým hasičem - žádná pachuť, správná hořkost, "perfektní říz" a bezchybná teplota - za daných podmínek zřejmě spíš dílo náhody než záměr.
Kazimír Kovář

	Pivní běh na 6km a 6 teplých piv, Košice 2005, otočka

Nejlepší pivo mýho života bylo, když mi bylo dvacet a tady v cíli pivního běhu jsem o pár vteřin dopil první a vyhrál. Bylo ve mně a od tý doby jsem navěky na tomhle poháru zapsanej.
J. Boháč

Před polovinou 80. let jsem coby student gymnázia pracoval na brigádě v pivovaru v Holešovicích. Po vzoru stálých zaměstnanců pivovaru jsme spolu s jedním spolubrigádníkem pronikli do sklepa, kde v obrovských tancích zrál ještě nefiltrovaný nápoj. Místní mu říkali "kalina".

Podařilo se nám najít i správný kohoutek, načepovat džbánek a pak už jsme si jenom pochutnávali na něčem, co mi stanovilo do dnešního dne bohužel nedosažený etalon chuti piva. Nápoj perlil bublinkami kysličníku, které svou jemností připomínaly bublinky v šampaňském. To je výsledek biologické aktivity v pivu. Sycením stabilizovaného piva pouze na fyzikálním základě něčeho takového zřejmě nelze dosáhnout.

Také chuť byla mnohem bohatší a plnější než bývá obvyklé a na pozadí nevalné pověsti, jíž se holešovické pivo mezi tehdejšími konzumenty těšilo, se vyjímala obzvlášť nápadně. Bohatou a plnou chuť si dnes rovněž vysvětluji mikrobiologickou aktivitou v nefiltrovaném pivu. Po letech jsem měl možnost přesvědčit se, že obdobně to funguje i u vína.

Moje nejpamátnější pivo mělo i neméně památnou dohru. Po několika doušcích jsme byli dopadeni sklepmistrem, a s párem pohlavků na cestu převeleni na práci do sousední sodovkárny.
Š. Kyjovský

Nejpamátnější pivo? To si přece paradoxně nikdo nemůže pamatovat!
M. Žačok

	Spisovatel a milovník piva Bohumil Hrabal s prezidenty ČR a USA U Tygra

Pokud možno, kupuji si plzeňský Prazdroj. Když stál kdysi 3,60 Kčs, nekupoval jsem si ho. Byl pro mě moc drahej. Jako student jsem si byl schopnej vydělat tak 7 Kčs na hodinu a Gambrinus stál tehdy 1,70 Kčs.

Dneska mně přijde Prazdroj tak na 25 Kč. Rozdíl ceny oproti běžnýmu pivu se sice zvětšil, ale půllitr mě nestojí už 1/2 hodiny práce jako kdysi, ale tak 1/4 hodiny. Může nastat doba, kdy zase na něj nebudu mít, ale v rakvi ho popíjet nebudu moct. Takže kdy, když ne teď?
V. Ryšavý

Pivo mého života? Nejspíš to, jak mě tehdy budoucí manžel posadil s kamarádem do vlaku akorát s jedním lahváčem a jablkem. Jela jsem tenkrát ze západních Čech až do Zlína, a protože jsem měla velkej hlad a spolucestující pivachtiví dělníci zase žízeň, vyměnila jsem tu láhev piva za půl bochníku chleba a kus slaniny.
J. Soudková

	Bakterie rodu Lactobacillus brevis jsou nejrozšířenější nežádoucí mikroorganismus množící se v pivu

Nejpamátnější pivo mýho života je zároveň to nejhorší. Jmenovalo se to Rampušák a byl to pivovar Dobruška. Kdysi dávno jsme jeli na turnaj v minifotbale. V místní kolem Hradce Králové nám narazili soudek. Takže jsme ochutnali Rampušáka, po prvním loku jsme to všichni svorně vylili. Vzhledem k tomu, že nás sponzoroval majitel restaurace a pivovaru od Fleků, takže jsme sebou měli jeho pivo, radši jsme si dali teplý a tmavý flekovský pivo, než abychom pili Rampušáka.
H. Nota

Piju Plzeň, protože z mýho pohledu je to nejlepší pivo. Chuťově, i se tam scházej dobrý lidi, u tý Plzně. Plzeň mám rád, tak ji piju, a dokaď na ní budu mít, tak ji pít budu. Když bych na ní neměl, tak budu pít vodu. Jiný pivo pít nebudu, to je můj názor.
V. Prexl

	První dodávky Prazdroje do Itálie

Co mě ovlivňuje ve volbě? Předesílám, že hovořím o pivu točeném. Lahev je nouze, plechovka je mi odporná a o pivu v plastu se nebudu vyjadřovat, neb bych musel užít vulgarismu. Proti gustu žádný dišputát. Hlavním kritériem volby je moje gusto, jež bych rozdělil do několika oblastí:

Jak mi pivo chutná To se dá jen velmi těžko vysvětlit nebo popsat. Vymezil bych to nejprve negativně: nesmí mít cizí příchuť a páchnout po kovu (známka umorousaných trubek), nesmí být přechlazené ani teplé, nesmí být příliš plné kysličníku, pěna nesmí být jaksi mýdlovitá ani téměř tekutá nebo snad (nedej Bože) spadlá, kyselé pivo patří vyhodit. Naopak mělo by být nejlépe vzduchem tlačené (vyloučí se překysličení, pocit plného břicha, plynatost apod.). Mám rád, když je mile chladné (sklenice se orosí, ale voda z ní nestéká) a voňavé (musí z něj být cítit obilné pole jako když kolem něj jedete na kole v parném létě, musí z něj čišet chmel a nesmí z něj páchnout alkohol). Pivo prostě nemůže jinak, než chutnat hořce, ale ne zas palčivě. Světlé může být v závěru i nasládlé, zato polotmavé v závěru nasládlé být musí. A tamvému sluší, je-li přímo sladkohořké.

Kultura konzumace Nenávidím špinavé půllitry. Hned po umatlanosti je nejodpornější, drží-li se na stěnách půllitru bublinky. V tom případě je záhodno utíkat mílovými kroky, protože je sklenice špinavá-mastná a průjem je téměř zaručen. Nesnáším půllitr typu váza, ve kterém pivo hnedle zteplá. Pod půllitr patří čistý papírový pivní tácek, nejlépe však keramický. Vůbec mi nevadí chodit na pivo do podniků (řečeno eufemicky) nižší cenové kategorie, pokud tam dodržují vše co mám rád a nedělají mi co nemám rád. Existují podniky nevalné pověsti, kde točí excelentní pivo. Vždy záleží na dbalém majiteli a svědomitém výčepákovi. Pivo potřebuje na čepu péči (stará se výčepák) a pořádný průtok (dbají na něj hosté). Byl jsem nedávno ve velké restauraci, kde jsem u výčepu napočítal šedesát natočených piv za dvacet minut. A to byla chuť! Kdybych měl provádět cizince po dobrém pivu např. v Plzni a v Praze (místa, která znám), pak bych tour de pivo určitě nekonal jen po čisťoučkých značkových hospodách jednotlivých pivovarů, ale naše kroky by mířily do malých i větších zastrčených neznámých a na první pohled třeba i nevábných hospod. Ač jsem nemajetný, nikdy u mě nehraje roli cena piva.

	Originální pytel žateckého chmele - u českých pivovarů stále nejoblíbenější

Volba značky Tak tady snad nejvíc platí zmíněné proti gustu žádný dišputát. Každému je po chuti něco jiného. Co jeden pivař považuje za odpad jinému chutná. Já preferuji piva z menších pivovarů a minipivovarů. Mají specifickou chuť a povětšinou neoddiskutovatelnou kvalitu. V mém pomyslném žebříčku vítězí Pivovarský dvůr Chýně (kompletní produkce), Pivovar Polička (kompletní produkce), náchodský Primátor dvanáctistupňový (vše ostatní je slabé), Krakonoš (pouze 12), hlinecký Rychtář dvanáctka, Staropramen desetistupňový. Rád ochutnávám místní produkci kamkoliv zavítám. Zcela mimo stojí nezařaditelný Pilsner Urquell. Až někdo uvaří lepší pivo, chtěl bych to hnedle vědět. V oblasti nevalné šedi vidím Budvar či Radegast. Pohrdám značkou Gambrinus (prý se vaří podvodně jako čtrnáctka a následně ředí na desítku a dvanáctku - věřil bych tomu je odporný). Bolest hlavy a křeče v trávícím traktu u mě vyvolává pouhý pohled na korunku loga Královského pivovaru Krušovice. Nemluvě pak o konzumaci piva z jejich produkce.

Moje nejpamátnější pivo? Býval jsem zavilým odpůrcem konzumace piva, které jsem nazýval kozí močí. Zvrat v mém přístupu k tomuto pěnivému moku způsobila návštěva u mého kamaráda ve Švýcarsku. Seděli jsme tenkrát s partou přátel v teplé vodě vířivky. Za okny zimní zahrady se černala hluboká noc a pomalu jsme domácím dopíjeli bar. V tom si hostitel vzpomněl na zásobu piva v jednom z šuplíků lednice. S opovržením jsem po letech otevřel lahev piva a napil se. V té chvíli jsem ucítil vůni sklizně obilí na poli za vsí, kolem kterého jsme odpoledne jeli na kole. Pohladila mě nezvyklá, nahořklá, chladivá a perlivá chuť. Byl to šok. To vůbec nebyl ten nápoj, který jsem si na prahu puberty znelíbil vypitím jediného točeného Gambrihnusu na koupališti za naším městem. Pohlédl jsem na etiketu, kterou zdobily dvě rudé věže, pod nimiž jsem rozluštil složitý název Feldschloeschen. Druhý den jsem okusil výtečnou točenou verzi. Po návratu do domoviny jsem začal s ochutnáváním české (po všech stránkách různorodé) produkce. Můj otec dodnes láteří, že je to nepořádek, když se Čech naučí pít pivo až ve Švýcarsku. Od toho času je pivo mým jednoznačným favoritem mezi alkoholickými nápoji...
Jiří Nývlt - Macháně