Petr Fischer analytik BBC

V tisku se objevilo jen jediné jméno. Dostálovým nástupcem by měl být divadelní režisér Vladimír Darjanin, šéf české expozice na světové výstavě v Japonsku.

Premiér Paroubek měl nástupce Pavla Dostála hledat ještě jinde než v Darjaninově Japonsku

Na Darjanina se mezitím provalila celá řada podivností. Tím nejhorším doporučením je Darjaninovo přátelství s Miroslavem Šloufem, exporadcem Miloše Zemane.

Šlouf podle některých novinářů pomáhal Darjaninovi do funkce ředitele české prezentace na letošní výstavě EXPO, ve vládě ho vzdor odmítavému názoru Pavla Dostála prosadily další silné váhy: tehdejší šéf ministerstva průmyslu Miroslav Grégr a ministr zahraničí Jan Kavan.

V názoru na Vladimíra Darjana se česká média shodla: možná je to drsný a schopný manažer, ale na funkci ministra kultury je třeba víc. O tom, v čem by ono "víc" mělo spočívat, se už bohužel tolik nepřemýšlelo.

Zprávy ze zákulisí hovoří o tom, že předseda vlády Jiří Paroubek chce mít v čele uvolněného kulturního resortu člověka z umělecké branže, zřejmě proto, aby nový ministr nemusel získávat přehled o oblasti, kterou bude řídit, a dostatečně jí rozuměl a aby neměl problémy s komunikací.

Nový ministr bude na postu jen tři čtvrtě roku, a nebude mít tedy čas na rozkoukávání.

Co se dá stihnout?

Je otázka, co nástupce Pavla Dostála za tak krátkou dobu vůbec může udělat.

O rozpočtu na příští rok, což by i pro Pavla Dostála byl klíčový úkol pro letošní rok, je v obrysech de facto rozhodnuto a ani novému ministrovi se zřejmě nepodaří přesvědčit vládu, aby na kulturu dala očekávání jedno procento hrubého domácího produktu.

Tolik nepůjde ani na podporu vědy a výzkumu, což je, narozdíl od podporu kultury, jedna z priorit Paroubkovy vlády.

Nový ministr bude moci dodělat jen pár starých restů, z nichž nejvíce se čeká na zákon o podpoře kinematografie.

Ze všech těchto hledisek se zdá, že je vlastně tak trochu jedno, kdo Pavla Dostála nahradí, protože jeho politická role bude beztak malá a stínu svého předchůdce se v tak krátké době zbavit nemůže.

Ale možná že právě proto by premiér Paroubek měl hledat ještě jinde než v Darjaninově Japonsku.

CzechTek 2005

Už několik týdnů se policie připravovala na zákrok proti účastníkům tradiční letní technoparty CzechTek.

Pro laika jde o poměrně nepřehledný právní spor, který ovšem policisté shodili ze stolu. Mohli si to klidně dovolit, protože veřejné mínění je na jejich straně

Příznivci techna z Česka i některých evropských zemí do poslední chvíle nechávali policii v nejistotě, kde rozbalí své aparatury.

V pátek už bylo jasno, místem události se měl stát Mlýnec na Tachovsku, ale nakonec bylo vše jinak.

Policie zablokovala účastníkům vjezd na pozemek, a přitom se jí podařilo na několik hodin zablokovat průjezd dálnici D5. V poslední fázi pak přišli ke slovu policisté v kožených oděvech se štíty a s obušky, kteří postupně vytlačovali technaře ze silnice.

V "čištění prostoru" jim intenzivně pomáhala vodní děla. Po delší době si řada lidí mohla připomenout, že policie je především represivní složkou státní moci, rozhodně ne nějakou klidnou silou, která dokáže konfliktní situace řešit s nadhledem a trpělivým jednáním.

Zásah policie nebyl nijak brutální, ale přesto nebyl úplně bez problémů. Tím největším je to, proč akce byla spuštěna.

Příznivci techna měli totiž v ruce povolení majitele pozemku, který si pro akci pronajali, policie přesto prohlásila akci za protiprávní, protože majitelé okolních luk s vjezdem zvukových souprav a tisíců lidí na sousedův pozemek nesouhlasili.

Práva menšiny a většiny

Pro laika jde o poměrně nepřehledný právní spor, který ovšem policisté shodili ze stolu. Mohli si to klidně dovolit, protože veřejné mínění je v této věci na jejich straně.

Paroubka ani policisty nezajímalo, jestli neomezili práva menšiny mladých lidí, kteří si chtěli užít svého oblíbeného soundu a vibrací

Letní technoparty se českým občanům hrubě nezamlouvají, což se ukázalo už v minulých letech.

Policisté jednali na základě společenské objednávky většiny, ale jak ukázaly ostré výroky premiéra Paroubka, který by technaře rovnou "naházel do autobusu a odvezl za hranice", i na základě objednávky politické.

Paroubka ani policisty vůbec nezajímalo, jestli přitom neomezili práva menšiny mladých lidí, kteří si chtěli užít svého oblíbeného soundu a vibrací.

Odpůrci technoparty v minulosti nejčastěji argumentovali nelegálností akce a bezohledností účastníků, kteří ničí cizí majetek a ruší sousedy.

Letos už část tohoto argumentu použít nelze a zbývá otázka, do jaké míry musejí sousedé tolerovat příjezd tisíců lidí, které před dvěma lety kdosi přirovnal k parazitujícím kobylkám, jako by neefektivní, neúčelová spotřeba energie nebyla součástí každodenního života společnosti.

Tolerance ale není právní kategorie, patří spíše do oblasti společenské komunikace, kde hraje roli ochota a schopnost naslouchat.

A té v tomto případě nedal nikdo velkou šanci. Rovnou zasáhla síla, kterou doplnila nádherná věta policejního mluvčího: "Samozřejmě, pravda je na naší straně."

Publicista Paroubek

Premiér Jiří Paroubek se aktivně vrhnul i do veřejných diskusí, není týdne, kdy by v novinách nebyl nějaký jeho text.

České občany zkrátka zajímá, co napíše jejich premiér a prezident

Paroubkově novinářské aktivitě, a to zcela jistě v měřítku celé Evropy, se může vyrovnat jediný tak vysoce postavený politik, a tím je český prezident Václav Klaus.

I přes jisté rozdíly se motivace obou politiků-publicistů jeví jako dost podobná. Zajišťuje to stálou přítomnost jejich hlasů v novinách.

Klaus a po něm teď až Paroubek pochopili, že česká média považují texty nejvyšších politiků za mediální tahák, který dokáže prodat noviny. České občany zkrátka zajímá, co napíše jejich premiér a prezident.

Články Václava Klause se tisknou léta přesně s tímto cílem, ačkoliv obsahově často nepřinášejí nic zajímavého. A premiér vycítil, že u jeho textů by tomu mohlo být podobně.

Topolánkův kapitalismus

Do psaní se tento týden výjimečně pustil i stále ještě největší pretendent na post budoucího premiéra, šéf ODS Mirek Topolánek.

Nekritická Topolánkova identifikace s iluzí o kapitalismu jako ráji na zemi je v dnešní skeptické době naprosto směšná

Po návratu ze setkání předsedů pravicových stran s americkým prezidentem Bushem se Topolánek svěřil Mladé frontě DNES se svými pocity. V textu nazvaném Dobré ráno, Ameriko! Topolánek mimo jiné píše:

"Kapitalismus vyžaduje vzdělávání žen, protože jejich odsouzení do role domácích posluhovaček je ztrátou potenciálu. Kapitalismus se nesnáší s rasovou diskriminací, protože neumožňuje efektivní využití pracovní síly. Kapitalismus také přinesl oddělení soukromé a veřejné sféry, protože mocenský diktát bere lidem motivaci. Kapitalismus všude, kde je zaveden, odstraňuje bídu, a tím omezuje fanatikům přísun levné munice. A konečně - západní pojetí svobody si vynutilo sekularizaci, náboženství neřídí politiku."

Těžko říct, jak na tyto myšlenky mohl Topolánek přijít právě v Americe, kde má náboženství na politiku obrovský vliv, kde se rozhodně nedá hovořit o idylické rasové snášenlivosti a kde pod hranicí chudoby žije více lidí než v EU.

Nekritická Topolánkova identifikace s iluzí o kapitalismu jako ráji na zemi je v dnešní skeptické době naprosto směšná, ale především není dobrým příslibem do Topolánkovy případné premiérské budoucnosti.

Jako premiér bude Mirek Topolánek potřebovat rozumný odstup - a také mnohem lepší oči.