Ivan Medek novinář

V září 1937 zažil pohřeb Tomáše G. Masaryka a vystřihl si známý smuteční projev prezidenta Beneše Věrni zůstaneme. Truchlil.

Následovala napjatá doba a noviny psaly o tom, jak je Československá republika v čele s prezidentem Benešem odhodlána s podporou západních spojenců bojovat za svobodu. I náš muž byl odhodlán.

Jenže přišel Mnichov. Noviny stály pevně za Dr. Benešem. Za několik týdnů však tytéž noviny označily Dr. Beneše za původce naší národní tragédie a některé o něm psaly jako o veřejném nepříteli číslo jedna.

Výstřižků v deskách našeho mladého muže přibývalo. Zabýval se jimi stále s touž vážností a stále jim věřil

Výstřižků v deskách našeho mladého muže přibývalo. Zabýval se jimi stále s touž vážností a stále jim věřil. Nepochyboval o tom, že to, co čte, je pravda. Vždyť‘ to bylo v novinách.

Ten mladý muž, jak jsem se později dozvěděl, byl tichý, nenápadný, někde — nevím, kde — zaměstnaný, samotář, svobodný. Sousedé jej považovali za neškodného podivína.

Pomnichovské novinové útoky na Dr. Beneše a první republiku jej připravily na politiku republiky druhé a protektorát jej nepřekvapil.

V jeho deskách se za obrázky Masaryka, Beneše a Háchy logicky řadily fotografie z příjezdu nacistických jednotek do Prahy.

Spolu s autory kolaborantských článků byl náš již ne zcela mladý čtenář přesvědčen, že vývoj nemohl jít jiným směrem.

Nevíme, zda byl příchodem Hitlera nadšen, ale fotografie, kde vůdce zdraví zdviženou pravicí z okna pražského Hradu, v jeho sbírce nechyběla.

Noviny psaly, že nás Říše vzala pod svou ochranu, náš muž si to vystřihl a zjevně ho to uklidnilo.

Pak přišel únor a s ním další výstřižky. Strana odhalovala nepřátele ve vlastních řadách a popravovala je. Dr. Beneš byl opět zločincem

Jak přijal nástup Heydricha, atentát na něj, následné vyhlazeni Lidic a hromadné popravy, můžeme se jen domnívat. I dokumentace o těchto událostech se v jeho deskách zachovala. Totéž platí o vítězném konci války, vítání Sovětů, znárodňování, dvouletce a oslavování Dr. Beneše.

Pak přišel únor a s ním další výstřižky. Strana odhalovala nepřátele ve vlastních řadách a popravovala je. Dr. Beneš byl opět zločincem.

Tehdy náš muž, zřejmě po pečlivé přípravě, otevřel jednoho dne okna svého přízemního bytu. Jejich tabulky byly polepeny výstřižky nejrůznějšího data.

Vyvěsil také československou vlajku doplněnou hákovým křížem, srpem a kladivem.

Vyšel před dům a se zdviženou pravicí zpíval hymnu, v níž se ozývala hymna papežská (kterou zřejmě v dětství zpíval v kostele), ale také Kde domov můj, Die Fahne hoch a Internacionála.

Nejdříve přijela policie, potom sanitka. Muž byl odvezen do Bohnic.

Podle svědectví psychiatrů, od kterých mám i tato fakta, samozřejmě bez udání jména, žil v léčebně klidně, spokojeně a založil tam BSČ (Bláznovskou stranu Československa), BROH, BÚRO a nevím, co ještě.

Četbu novin mu ze zdravotních důvodů zakázali.

Je to starý příběh, ale snad se v něm najde zrnko poučení.