|
Prvních sto dní premiéra Paroubka | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Už příští úterý oslaví vláda Jiřího Paroubka sto dní. Pro předsedu vlády to určitě bude příjemná bilance. Od jeho nástupu do funkce rostou preference ČSSD, popularita vlády i oblíbenost premiéra. Koaliční vláda pracuje bez větších konfliktů, jenom lidovci si tu a tam postěžují, že sociální demokracie své lidi a návrhy občas prosazuje až příliš silově. Paroubkova vláda nedělá nijak odlišnou politiku od předchozích kabinetů, jede dál v kolejích vyjetých Špidlovým a Grossovým týmem. Vzdor problémům v unii drží výraznou proevropskou linii, privatizuje, dělá drobné daňové změny, všelijak přesouvá různé sociální dávky. Není to nic nového, a přesto obliba kabinetu roste. Nový je snad jen důraz na staré jistoty, které premiér prezentoval v trochu odtažitém postoji k reformě penzí a státní správy, jako by všem starým sociálním demokratům chtěl naznačit, že žádné radikální změny programu nepřijdou ani v dalších čtyřech letech. Jiří Paroubek vnesl do vlády velmi pragmatický způsob jednání, z ničeho nedělá velké drama, dokonce i větší názorové spory přechází velmi klidně. A tento poklidný styl politiky přenáší na voliče. Jeho popularitu lze ale přičíst i na vrub jisté neokoukanosti. Paroubek přešel z komunální sféry, kde si vytvořil specifický styl, jenž mu přinesl pověst velmi protřelého politika. A na něco takového lidé nejsou zvyklí, protože na vlastním politickém stylu se ve vysoké politice příliš nepracuje, důležitější je dostatečně hlasitě mediálně zapůsobit. Svůj starý styl teď Paroubek částečně přenesl i do nejvyššího politického patra, ale přidal k tomu i nečekanou mezinárodní suverenitu. Jiří Paroubek na mezinárodních jednáních působí nejuvolněněji a nejpřesvědčivěji ze všech českých premiérů minimálně od roku 2002, což potvrzují především lidé z Bruselu, kde se pravidelně konají setkání hlav států Evropské unie. Stovka dní ve vládě byla pro Paroubka nad míru úspěšná a v tom také pro premiéra spočívá to největší riziko. Během sta dní snadno vystoupal až příliš vysoko a bude možná obtížné tento nástup udržet i v dalších volebních měsících, které pro hodnocení Paroubkovy premiérské práce budou nejdůležitější a kdy se objeví i opravdové problémy. K úspěchu, kterým nemůže být nic jiného než třetí vítězství ČSSD v řadě, navíc Paroubek potřebuje ještě přidávat. Už se nebude moci spoléhat na to, že jako nový přitahuje sympatie a že konečně uklidnil situaci. Paroubek bude muset přijít s jasnější představou o budoucnosti České republiky, kterou zatím nenabídl v jiné podobě než v negativním vymezení vůči Modré šanci ODS. A sama negace cizího programu v Česku volby už dlouho nevyhrála. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||