Petr Fischer analytik BBC

Včera se celá ta věc uzavřela a Ivo Svoboda se stal, pro mnoho lidí a pro Miloše Zemana, který svého času považoval všechny členy kabinetu Václava Klause za potenciální podezřelé, zcela jistě paradoxně, prvním vysoce postaveným politikem, který kvůli svůj podivným operacích po listopadu 1989 skončil za mřížemi.

Podezření z nekalé činnosti ve vysoké politice byla celá řada.

Dodnes se například připomíná podivné financování ODS, kvůli němuž padla vláda v roce 1997, ale kde soud v případě pokladníka Nováka neshledal žádné osobní pochybení, nebo operace Miroslava Macka, podezřelého minimálně z narušení dobrých mravů při nákupu a prodeji Knižního velkoobchodu.

Tou hlavní je neuvěřitelně pomalé tempo justičního zásahu

Ale ani jeden z politiků se nemusel potýkat s nepříjemnými spáry justice a vše dodnes zůstalo v rovině mediálních spekulací a přesvědčení přesvědčených.

A tak jedinou oběť přechodové fáze od plánovaného socialismu k jinak plánovanému kapitalismu vykazuje Česká sociální demokracie, strana, která šla v roce 1998 do voleb se sloganem "čisté ruce".

Na případu exministra Svobody se dá předvést několik důležitých souvislostí.

Tou hlavní je neuvěřitelně pomalé tempo justičního zásahu. Exministr Svoboda se podle soudu dopustil trestného činu před více než pěti lety, a teprve teď je pohnán k výkonu odpovědnosti.

Fázové zpoždění spravedlnosti by se za normálních podmínek dalo přičíst nezkušenosti soudců, vyšetřovatelů a dalších účastníků trestního řízení.

Ale v době, kdy byli Svoboda a Snopková obviněni, už vyšetřovatelé měli docela dobré zkušenosti s kauzami podobnému typu. Nebyl tedy důvod meškat. Jediným důvodem mohla být politická citlivost…

Druhou důležitou okolností, a pořadí by se tu nemělo zaměňovat, je to, že soud nakonec došel k verdiktu. To může uklidnit všechny, kdož si říkají, že mlýny justice sice melou pomalu, ale nakonec spravedlivě.

Kam všechny ty peníze, které se točily v případu exministra Svobody, Baraka Alona a dalších, zmizely, a zaplatí je někdy někdo?

Což jenom potvrzuje právě probíhající soud s lidmi, kteří v Komerční bance rozhodovali o zálohových půjčkách, takzvaných dokumentárních akreditivech, pro izraelského podnikatele Baraka Alona, které tehdy pořád z většiny státní banku stály 8 miliard korun.

Třetí okolnost je spíše otázka, kterou mohou položit všichni nespokojení, kteří si nevystačí s lidovou moudrostí "mleté spravedlnosti".

Jak je možné, že se tohle všechno vůbec stalo? Kdo může za to, že státní správa a později policie nebyly schopny zasáhnout včas, aby ztráty byly minimalizovány?

Kam všechny ty peníze, které se točily v případu exministra Svobody, Baraka Alona a dalších, zmizely, a zaplatí je někdy někdo?

První dvě otázky jsou čistě politického charakteru a odpověď na ně si každý uzpůsobí svému stranickému přesvědčení a vlastnímu pojetí morálních měřítek.

Ale odpověď na poslední otázku je jen jedna a ani stranické zkreslování na tom nic nezmění.

Zpronevěřené miliardy korun už českým občanům nikdy nikdo nevrátí, záplata v podobě zpožděné soudní spravedlnosti je jistá důležitá, ale to jen nepatrné, místní tišení bolesti, která dál skrytě zůstává ve společnosti.