Ondřej Štindl analytik BBC

Kulturní politika předsedu vlády může před volbami pálit ze všeho nejmíň.

Ne, že by v ní neexistovaly dlouhodobě neřešené otázky - jejich dopad je ale omezený na velmi úzké vrstvy, navíc se často jedná o lidi, které z hlediska možného volebního zisku nejsou pro sociální demokracii příliš zajímaví.

S tím možná - paradoxně - souvisí i dlouhodobě vysoká popularita zesnulého ministra Dostála.

Na veřejnost působil především svými osobnostními charakteristikami a způsob, jímž vykonával ministerskou funkci, lidé většinou vnímali způsobem odpovídajícím váze, již otázkám kulturní politiky přikládají.

Měl by to být ministr způsobný, který nebude příliš vyrušovat

Tedy nijak zvlášť pozorně. Z toho vyplývala i jistá ambivalence postavení zesnulého ministra, na jednu stranu na něj lidé hleděli se sympatiemi, jeho politické boje se však odehrávaly mimo jejich zorné pole.

A ať už člověk s Pavlem Dostálem v tom či onom souhlasil nebo ne, zesnulému ministrovi musí přiznat, že měl nějaké názory a představy. Po jeho nástupci se ale nic takového pravděpodobně požadovat nebude.

Měl by to být ministr způsobný, který nebude příliš vyrušovat. Především pak ve vztahu k té jediné věci, která má v rámci resortu kultury nějakou politickou váhu - televizím.

Pavel Dostál dával v posledních týdnech nepokrytě najevo, že se mu příčí podoba zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, jakou v červnu přijala Sněmovna.

Považoval ji za příliš vstřícnou k potřebám komerčních televizí a naopak nevýhodnou pro televizi veřejnoprávní. Dokonce v té souvislosti mluvil o nutnosti odvolat ředitele ČT Jiřího Janečka.

Pavel Dostál dával v posledních týdnech najevo, že se mu příčí podoba zákona o rozhlasových a televizních poplatcích

Ať už se novým ministrem kultury stane kdokoliv, tato slova od něj skoro jistě neuslyšíme.

Premiér Paroubek a s ním i celá ČSSD zažívají období vzestupu, který nebudou chtít ohrozit tím, že by proti sobě popuzovali nejsilnější média v zemi.

V té věci existuje ve Sněmovně shoda, předseda vlády - z čistě pragmatického hlediska - nemá důvod tento status quo ohrožovat třeba nějakou neuváženou volbou člena kabinetu.

Je svým způsobem příznačné, že mezi projevy respektu k památce zesnulého ministra se objevují spekulace, že by jeho místo mohl zaujmout bývalý sociálně demokratický poslanec Miloslav Kučera, který v pohledu na otázky televizního vysílání zastával názory víceméně opačné těm Dostálovým.

O tom, jaká bude skutečná volba Jiřího Paroubka, to jistě nemusí nic vypovídat. O tom, co se v současné situaci dá asi čekat, už ano.