|
Outsourcing | ||||||||||||||||||||||||||||||||||
Je už taková doba, že když padne slovo vetřelec, vybavíme si něco velmi konkrétního. V horším případě je to krvežíznivá příšera ze zdánlivě mrtvé planety, v lepším pak Sigurney Weaverová, jak se s vetřelcem potýká. Já však teď nechci mluvit o vetřelcích z vesmíru, nýbrž o vetřelcích ryze pozemských, zrozených z globalizace. Mám na mysli slova, která do všech jazyků vnáší tento často zatracovaný, avšak zcela zjevně nezvratný proces, který může zastavit leda globální katastrofa. A to i přesto, že počet odpůrců globalizace jde do stovek miliónů, počínaje islámskými a ekologickými fundamentalisty a konče důchodkyněmi z vesnické prodejny Jednoty, jimž všem se macdonaldy a veškerá fast food produkce nelíbí. Mimochodem - fast food. Povedený globalizační vetřelec. Italský znalec vína Carlo Petrini jednoho dne v roce 1986 z fast foodových zařízení vzkypěl natolik, že založil společenství slow food coby filozofickou a kulinářskou opozici zničujícímu hamburgerovému trendu. Symbolem hnutí je samozřejmě šnek, kterého v KFC ani Pizza Hutu v nabídce vskutku nemají. Ambice má hnutí slow food samozřejmě rovněž globální: oslavovat rozmanitost kulinářských tradic a učinit z jídelního stolu opět příjemné centrum sociální interakce. K nám však zatím, pokud vím, hnutí nedorazilo, nepovažujeme-li za věrozvěsty příjemné sociální interakce loudavé číšníky. Velmi dravě si vede další celosvětový vetřelec jménem outsourcing. Doslova přeloženo je to využívání vnějších zdrojů, prakticky pak využívání služeb dodávaných firmě jinou firmou. Outsourcující podnik nemusí mít autopark ani účtárnu, obojí bere zvenčí. Zatímco to první zpoza rohu, to druhé často z opačného konce světa. Jak se stále více dozvídáme, i váš účetní klidně může sedět v Indii a v odtamtud podle daných předpisů počítat daně jak pro automobilku v Detroitu, tak pro pivovar v Krušovicích. Jeho největší výhodou je, že je ze všech účetních nejlevnější a přitom má tytéž tabulky a vůbec umí totéž, jako ti druzí. Outsourcovat ho umožňuje internetem opředený svět, díky němuž lze spoustu ne zboží, ale práce pořídit jinde, levně a rychle. Upřímně řečeno, strašidlo polského instalatéra, které obcházelo Francií tak dlouho, až rozcupovalo evropskou ústavní smlouvu, je proti tomuhle indickému účetnímu jen dětská hračka. Kde jsem k tomu všemu přišel? Vygoogloval jsem si to. Tedy, řečeno po starodávnu, využil jsem internetového prohlížeče firmy Google a přes wikipedii, což je internetová encyklopedie průběžně rozšiřovaná všemi, kdo mají co dodat, nalezl všechno. Suď Bůh, jak dlouho bude trvat, než vetřelec zvaný googlování zdomácní v češtině stejně jako třeba luxování nebo xeroxování - vždycky jde o obchodní značku, která jen ve podobě slovesa zlidověla. Naskýtá se otázka, co si se slovními vetřelci počít. Jako jednotlivci ani tak problematičtí nejsou, děsí spíše to, že přilétají v celých hejnech. Odehnat je? Jednak se nedají a taky by to nebylo rozumné. Ve většině případů jsou výstižnější než víceslovné převody? Navíc, museli bychom k tomu odněkud, možná z Francie, outsourcovat jazykovou policii, aby dodala nějaké know-how, naleasovat k tomu i top manažery a na to, obávám se, nemáme dost velký budget. Snad abychom je raději ochočili |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||