|
Zemřel ministr kultury Pavel Dostál | |||||||||||||||||||||||||||||||||||
V neděli 25. července zemřel nejdéle sloužící ministr kultury českých polistopadových vlád, Pavel Dostál. Poslední rok Dostál trpěl rakovinou, přesto dál pracoval ve vládě a v parlamentu. Od konce června 2005 se intenzívně léčil na brněnské onkologii. "Byl z oboru, žádný dosazený panák," řekl o Pavlu Dostálovi ředitel Národního divadla Daniel Dvořák. Prezident Václav Klaus označil Dostála za nejúspěšnějšího ministra kultury od roku 1989. Premiér Jiří Paroubek hovoří o Dostálovi jako o jedné z předních osobností české sociální demokracie a jednom z nejvýkonnějších politiků. Ve velmi pozitivním duchu se nesou takřka všechny nekrology a kondolence kolegů z Dostálovy bývalé divadelní profese i z politiky. Divadelní začátky Olomoucký hudebník Jaroslav Vraštil byl Dostálovým kamarádem od mládí a později také spolupracovníkem z politické éry, stal se jeho asistentem. V rozhovoru pro BBC vzpomínal například na rok 1964, kdy Pavel Dostál založil skupina Zkumavka. "Dělali jsme divadlu doprovodnou skupinu, a tak jsme se seznámili," řekl BBC Vraštil. V šedesátých letech vedl Dostál v Olomouci Divadlo experiment, napsal prvotinu s názvem Kdyby všichni kluci světa. Spolupracoval také například s Miroslavem Horníčkem. Pavel Dostál byl v 60. letech komunistou. Ale v srpnu 1968 se podílel na protiokupačním vysílání rozhlasu. "V divadle kolem Dostála vznikla skupina, která se zapojila do tehdejšího dění a v jejímž čele stanul kvůli svému charismatu," vzpomínal na BBC Jaroslav Vraštil. Kvůli svým postojům pak za normalizace Dostál na dvacet let skončil v kotelně. Po roce 1989 Dostál zvolil politickou dráhu. Střet s podsvětím? Divadlo Dostálovi podle něj chybělo, ale na kolegy z branže se snažil vždy udělat čas. I s přítelem Richardem Pogodou pracoval na projektech pro děti i dospělé. V politice byl Pavel Dostál oblíbený. Na druhou stranu v roce 1997 se stal terčem útoku, jehož pachatel dodnes nebyl odhalen. "Dotkl se něčeho bolavého. Byl totiž velmi přímý a nebral si servítky," odhaduje Dostálův přítel. Podle Vraštilova mínění ministr zřejmě upozornil na něco, co se týkalo spíš podsvětí než politiky. Spor s církvemi Dostál byl podle něj přesvědčeným sociálním demokratem, ale když se mu něco nelíbilo, diskutoval a otevřeně vyjadřoval své názory. Za svůj největší neúspěch považoval spor s církvemi.
"Ve sněmovně mu několikrát hodili pod stůl to, na čem pracoval delší dobu," interpretuje dnes Dostálovo rozpoložení jeho asistent. Za velký úspěch proto podle Vraštila Dostál považoval přijetí církevního zákona, který prosadil těsně před svým definitivním odchodem do nemocnice. "Přátele si vydobyl slušností a bojovností, byť je to těžké kombinovat," řekl v rozhovoru pro BBC komentátor a bývalý vládní zmocněnec pro lidská práva Petr Uhl. Umění komunikace Se stranickou disciplínou se podle Uhla Dostál vyrovnával se ctí. Nevzdal se vlastních zásad. A snažil se je prosazovat i např. ve vládě Miloše Zemana. "Miloš Zeman nejvíce vyžadoval disciplínu a Pavel Dostál byl na hraně vyhození, i když se oslovovali velký a malý Bimbo, " vzpomíná Uhl. Interakce s lidmi byla podle Uhla Dostálovou silnou stránkou, silnější než analýza problémů. Dostálovi se ale nepodařilo například prosadit novelu zákona, která měla pomoci k penězům kinematografii, ani to, aby se na kulturu dávalo celé jedno procento HDP. "Měl veliké nároky na umění a vláda jako celek nebyla ochotná těmto požadavkům vyhovět," vysvětluje bývalý vládní zmocněnec. Podle něj chtěl Dostál kvůli těmto neúspěchům také odejít sám, nakonec se však rozhodl zůstat. Úkoly nástupce Pavel Dostál zdůrazňoval, že si nepřivedl na ministerstvo, jak řekl "stranickou kamarilu." A zřejmě hlavně to, že se neohlížel na stranické barvy, mu přineslo úspěch. Podle našeho zpravodaje mu to ale ztížilo pozici v sociální demokracii. Velký rozruch vyvolalo například jmenování Vladimíra Knížáka do čela Národní galerie. Dostálově nástupci zbývá k prosazení například zákon o podpoře kinematografie. A také dořešení vztahu státu a církví. Další palčivou věcí, kterou bude muset nový ministr, či ministryně, řešit, je fungování veřejnoprávních médií. Ačkoliv zákon o rozhlasových a televizních poplatcích byl přijat, spor o nezávislosti zejména České televize trvá. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||