|
Dvojí interpretace | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
O moderních politicích se často píše s jistou dávkou přezíravosti jako o produktech - "výtvorech" - týmů imagemakerů, specialistů na vztahy s veřejností, nájemných autorů, kteří pro politiky připravují důležité projevy a píší jejich jménem články do novin. Česká politika je tímhle druhem "profesionalizace" dotčená celkem málo, dala by se v tom vidět i jistá přednost. Události posledních hodin ale jako by naznačovaly, že mít kolem sebe profesionály zmíněného typu se může čas od času docela hodit. K popisu jejich práce totiž patří třeba i to, zařídit, aby předseda vlády byl před rozhovorem pro světovou agenturu specializující se na ekonomické informace dostatečně připraven a neříkal během něj věci, které by později musel brát zpátky nebo - přidržíme-li se Paroubkovy verze - věci, za nimiž lze najít jinou interpretaci než do nich byla vložena, zvlášť je-li řeč o tak klíčovém tématu jako je penzijní reforma. Podobné selhání aparátu lze vidět i za další aférkou, děkovným dopisem prezidentské kanceláře krajně nacionalistickému Národnímu sjednocení. Prezidentův úřad byl za to, že srdečně komunikuje s koaličními partnery Miroslava Sládka, včera kritizován z mnoha stran - mimo jiné i Jiřím Paroubkem. Mohlo by se zdát, že na to, aby hradní aparát zjistil, komu chce vyjádření vděku adresovat, nepotřebuje moc času - v době internetu to je circa třicet vteřin, možná méně. Kdyby tu chviličku někdo obětoval, mohl instituci, kde pracuje, ušetřit rozhořčené kritiky, která zprostředkovaně dopadá i na hlavu státu. Jenomže taková interpretace událostí - jak Paroubkova uřeknutí se, tak i hradní komunikace s krajními národovci - je možná příliš důvěřivá. Možná, že lidé kolem premiéra i prezidenta se vůbec nechovají neprofesionálně, ale sledují nějaký cíl, a to, co vypadá jako nedopatření, vůbec nedopatření není. Jiří Paroubek za sebou sjednocuje sociální demokracii, přičemž nejhlasitější podpora jeho osobě zaznívá z prostředí levice v ČSSD, která penzijní reformu vnímá nanejvýš jako bolestnou nutnost, které by bylo nejlepší se vyhnout. Slova uznání pro něj nacházejí i představitelé komunistické strany - té strany, která reformu penzí považuje za zbytečnou. Paroubkova slova o dlouhodobé nepotřebnosti reformy se tedy musela části jeho spojenců poslouchat velmi dobře a i když je premiér později vzal zpátky, budou si je pamatovat. S hradním dopisem Národnímu sjednocení to je podobné. Prezident Václav Klaus už delší dobu ve svých textech a vystoupeních apeluje na národně chápané vlastenectví. A nacionalisticky až šovinisticky orientované skupiny si toho všímají a kvitují to. Podobně jako Paroubka, ani prezidenta tedy poslední aféra jeho úřadu vlastně nepoškozuje, možná mu naopak pomáhá. Premiér i Hrad svým jednáním sice včera vyvolali kritiku ze strany lidí, o něž jim nejde, ty, o které jim jde, naopak potěšili. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||