Petr Fischer analytik BBC

Být nominován samotným velkým Milošem Zemanem na post lídra sociální demokracie do příštích voleb, za tím přece musí něco být. Co si oba premiéři slíbili? Co kdo pro koho udělá?

Je to možná snadnější, než si kdokoliv myslí. Miloš Zeman konečně našel někoho, kdo ho uznává.

Přesněji, kdo dává své uznání uctivě veřejně najevo, kdo bere zakladatelskou sílu Zemanovu, která se nad sociálními demokraty vznáší pořád jako duch svatý svého druhu.

Zeman se prý nebude mstít, bude pouze požadovat odchod lidí, které on, jako arbitr politické elegantie - poprvé tak na rovině, jinak vyhrazené všelijak morálně pokřivených komentátorů - považuje za neschopné.

Taková výsada se Zemanovi vyhýbala od časů Vladimíra Špidly - ani Špidla, označený za sociálního demokrata s nejmenším deficitem inteligence, ani jeho nástupce Stanislav Gross, pro změnu Zemanem považovaný za lehce přihlouplého, nebyli schopni s prvním porevolučním premiérem z řad ČSSD komunikovat tak, jak si bývalý předseda přál, jak si podle své představy vzhledem ke svým velkým činům zasluhoval. Stalo se až teď, za vlády Jiřího Paroubka.

Současný premiér pochopitelně splňuje i další Zemanova měřítka. Je to člověk z praxe, chlápek, který viděl svět, můžeme-li si v této vážné chvíli dovolit tuto literární nadsázku.

Muž, který něco zažil a který si tudíž nebude jen tak hrát, nýbrž výhradně tvrdě politicky jednat.

Jiří Paroubek ale podporu nejslavnějšího z novodobých sociálních demokratů nezískal úplně zadarmo. Ne že by šlo o velké obchody.

Paroubek pouze musel kývnout na Zemanův plán na vytvoření vnitrostranického kariérního řádu, který údajně otevře dveře zkušeným regionálním politikům - jako kdyby v některých regionech byl problém vyhrát dvakrát za sebou - a musel také vyslechnout Zemanovy sny o deratizaci strany, která nebude pomstou.

Zeman se prý nebude mstít, bude pouze požadovat odchod lidí, které on, jako arbitr politické elegantie - poprvé tak na rovině, jinak vyhrazené všelijak morálně pokřivených komentátorů - považuje za neschopné.

Schůzka v horách to ale byla úspěšná. Miloš Zeman nemůže počítat s tím, že by jeho deratizace měla úspěch, ale může být spokojen, řekl si své, byl slyšen.

Všichni také vědí kdo to je: Gross, pochopitelně především, a pak Zemanem nemilovaná Buzková, Zemanem znelíbený Sobotka a podle Zemana vyprázdněný rétor Zaorálek.

Je to trochu směšná představa. Jakkoliv je silný, bez Grosse, Buzkové a Sobotky se dnes Jiří Paroubek ve straně neobejde.

Bez jejich podpory nedokáže vytvořit představu, že před volbami je sociální demokracie zase jednou stranou, kde se, vzdor ideovým sporům, táhne za jeden provaz, což je přesně to, co ČSSD už tři roky chybí a co jí bralo volební preference.

Schůzka v horách to ale byla úspěšná. Miloš Zeman nemůže počítat s tím, že by jeho deratizace měla úspěch, ale může být spokojen, řekl si své, byl slyšen.

Jiří Paroubek zase vyloučil možnost, že mu nějaký zhrzený politický solitér bude překážet v cestě za vysněným vítězstvím, pro ČSSD historickým třetím v řadě.

Chybí k tomu maličkost: najít v sociální demokracii programové a mocenské přemostění mezi zdánlivými přívrženci třetí cesty a starými socialisty. Vzhledem k Paroubkově lekci z víkendu v Jizerských horách, mocensky to zas tak velký problém nebude…