Robert Müller učitel a teolog

Jejich slavení ovšem spočívá v prodlouženém víkendu, během kterého většina dělá to co obvykle, když má volno.

Se svátky je to u nás vůbec nějaké zvláštní, hlavně s těmi náboženskými.

Málokdo si uvědomuje jejich původní náplň.

Kdyby do Česka přijel věci neznalý cizinec, zřejmě by si pomyslel, jaký že tu vedeme spirituálně bohatý život, notabene ekumenický.

Veřejnoprávní televize poctivě pokrývá obě události, stranou nezůstanou ani politici. Řeční se, dovolává se odkazu, který nesmí být zapomenut.

Kdyby do Česka přijel věci neznalý cizinec, zřejmě by si pomyslel, jaký že tu vedeme spirituálně bohatý život, notabene ekumenický

Jenže potom se všichni rozejdou po svém a jede se dál.

Prý jsme nejateističtější národ Evropy, maximálně druzí za Albánií.

Pchá, vždyť tu máme pouť na Velehrad, vzápětí shromáždění v Betlémské kapli.

Ta je sice z 50. let minulého století, s pseudostředověkou výzdobou a patří ČVUT, na hrdosti shromážděných to ale evidentně nic neubírá.

Přítomní řečníci vyzdvihují nejrůznější kvality nešťastného mistra, leckdo se zasní, jaké to tenkrát bylo, když se nás bála celá Evropa.

Kde byl tenkrát Brusel, že? Škoda, že cep už máme jen jeden.

Jak to tedy s tím českým atheismem je? Soudě podle četnosti zbožných přání v našem veřejném životě, nevypadá to tak zle.

Také božího svědectví se dovoláváme poměrně často.

V nejrůznějších situacích se místní upracovaný lid, který je stále vázán k půdě, obrací tu na Marii, ondy na jejího snoubence Josefa, jindy na jejího syna-Spasitele, někdy dokonce na všechny tři jedním dechem.

Jak to tedy s tím českým atheismem je? Soudě podle četnosti zbožných přání v našem veřejném životě, nevypadá to tak zle

Častěji se setkáváme snad jen s filosofií, té mají všichni také na rozdávání.

Možná je to ale jen tím začátkem prázdnin, které má, zaplaťpánbůh, nejen divadelní, ale i politická scéna.

Jistá euforie je tudíž na místě.

Můžeme se jen domnívat, že jich bude využito k exerciciím, kontemplaci a modlitbě.

Národ se očistí ve všech světových mořích, politici se navzájem vyzpovídají, ostatně žánr "zpovědi" se trvale těší přízni nakladatelů a čtenářů.

Povýtce se jej, pravda, dopouštějí ti, které by zřejmě jinak nikdo mimo kněze neposlouchal. Navíc přidělávají vrásky teologům, protože sami porušují zpovědní tajemství.

Potíž zůstává už jen s rozhřešením.