Ondřej Štindl analytik BBC

A pro prezidenta Václava Klause se bitva nevyvíjí moc dobře. Prezident si k ní jednak nevybral tu nejlepší záminku.

Otázku, zda si sudetoněmečtí antifašisté z české strany zaslouží nějaké morální zadostiučinění, na politické scéně kromě prezidenta nevnímá nikdo moc dramaticky.

To, co Jiří Paroubek ze svých představ zveřejnil, také nepůsobí zvlášť radikálním dojmem, ani ve vztahu k počtu lidí, jimž by bylo to případné vládní prohlášení adresováno, a zřejmě ani pokud jde o jeho obsah.

Jiří Paroubek během dálkové výměny s prezidentem neopustil svou víceméně obvyklou polohu nevzrušené ležérnosti

Jistou podporu mu nakonec vyjádřili i komunisté, kteří jsou jinak vždy hotovi identifikovat nebezpečí "sudetoněmeckého revanšismu" i na místech docela nečekaných.

Ještě důležitější možná ale je, jakým způsobem oba aktéři toho sporu působí.

Jiří Paroubek během dálkové výměny s prezidentem neopustil svou víceméně obvyklou polohu nevzrušené ležérnosti.

Prezidentova slova o mimořádně drzém a rozumu zřejmě pozbyvším předsedovi vlády ovšem jako by nasvědčovala ztrátě sebekontroly.

Nejsou to výroky člověka, který ovládá situaci.

A část autority, jíž se prezident u veřejnosti těší, spočívá právě v tom, že dokáže lidi přesvědčit, že je jaksi neprůstřelný, že suverénně pálí své rány a ty soupeřovy odráží jako nic a zůstává jimi nezraněn.

Prezidentova slova o mimořádně drzém a rozumu zřejmě pozbyvším předsedovi vlády ovšem jako by nasvědčovala ztrátě sebekontroly

Každopádně se zdá, že prezident, který se od svého nástupu stylizoval do role velkého sólisty české politiky, narazil v Paroubkovi na soupeře daleko těžšího, než byli premiéři předcházejících koaličních vlád.

Jejich pozice byla o dost slabší, nemohli si být jisti, která část jejich domovské sociální demokracie se jim zrovna chystá vpadnout do zad.

Stanislav Gross se navíc v zahraničně politických sporech necítil dvakrát jistě.

Zato Paroubek nějakým deficitem sebedůvěry netrpí.

Na Klausova slova ovšem dokáže reagovat způsobem, který je pro Hrad velmi iritující - s dobře dávkovaným nezájmem.

Premiérovou ctižádostí možná je, aby se zapsal nejen jako člověk, který zkrotil ČSSD, ale i jako ten, kdo zvládl prezidenta nebo alespoň dosáhl toho, že by to tak mohlo vypadat.

Čím podrážděnější reakce dokáže na Hradě vyprovokovat, tím větší je pravděpodobnost, že se mu to povede.