Miloš Rejchrt evangelický farář

Přišel ale 7. červenec. Z Londýna je to do Prahy přece jen blíž než z Madridu, a také se tam dočasně zdržuje více Čechů.

Asi nás bylo více takových, kterým ve čtvrtek z Londýna zavolala dcera či syn, že jsou v pořádku a my pak teprve zapínali rádio, abychom se dozvěděli, čemu vlastně naši blízcí unikli.

Úleva ale nezahnala úzkost docela: cítíme, že nebezpečí je blíž než bylo, a ankety v českých médiích to potvrzují.

Řeči našich zodpovědných činitelů, že u nás žádné nebezpečí terorismu nehrozí, bereme jako jakési meziřádkové poselství, že nebezpečí hrozí, ale účinná preventivní opatření neexistují.

Nutně ovšem následuje otázka, jaké jsou ty hodnoty a ideály, na kterých trváme, a od nichž nás žádné exploze nemohou odtrhnout

Neexistují ale ani účinná represivní opatření. Když po 11. září 2001 Američané ráznou vojenskou akcí svrhli v Afghánistánu diktaturu Talibanu a vypudili z této země Al-Káidu, svobodný svět to ocenil a afghánské obyvatelstvo si oddychlo.

Teroristé ale ze světa nezmizeli. Domnělý hlavní atentátník Bin Ládin dopaden nebyl, a i kdyby byl, možná by se ukázalo totéž, co po dopadení Sadáma Husajna: totiž že teroristé ani žádného vůdce nepotřebují, vedou se sami, žádné řídící centrum nemají, své sítě splétají až na tom místě, kde se rozhodnou dát o sobě vědět.

Vojenská tažení proti anonymnímu a neviditelnému nepříteli míjejí cíl. Jak tedy terorismu čelit? Britská královna napověděla, když řekla, že atentáty "nás nedonutí, abychom změnili svůj způsob života."

Jistě tím nemínila jen a především přepravu podzemní drahou a nadzemními doubledeckery, nýbrž soustavu hodnot a ideálů, z nich vychází i život všedního dne.

Nutně ovšem následuje otázka, jaké jsou ty hodnoty a ideály, na kterých trváme, a od nichž nás žádné exploze nemohou odtrhnout.

Máme vůbec nějaké? Není naše rozhořčení nad barbarstvím teroristů jen sebeujišťováním, že nejsme jako oni? Jací ale jsme, oč usilujeme, v co věříme?

Jednou z vůdčích světových postav, které po londýnských útocích poskytly jakousi morální první pomoc a na tuto otázku odpověděly, je papež Benedikt XVI.

Stranění životu proti smrti ve všech jejích podobách a převlecích je jedna z hodnot, na kterých naše civilizace, dovolávající se křesťanských kořenů, stojí

Vyzval k modlitbám nejen za mrtvé a raněné, ale také za pachatele, aby Bůh pohnul jejich srdci. Těm, kdo propagují city nenávisti a obhajují teroristické akce‚ vzkázal‚ aby toho ve jménu Božím nechali, neboť "Bůh miluje život, který stvořil, nikoli smrt."

Připomněl tedy papež světu, že pro křesťany je hodnotou život jako takový.

Zasluhuje ochranu a úctu život vůbec, život všech, křesťanů, i muslimů, dobrodinců i zločinců, život druhých i život vlastní, život mladých, starých, i doposud nenarozených.

Úcta k životu, stranění životu proti smrti ve všech jejích podobách a převlecích je jedna z hodnot, na kterých naše civilizace, dovolávající se křesťanských kořenů, stojí.

Proti smrtícímu násilí musí tato civilizace hledat způsoby, jak mu i silou bránit: v případě terorismu to bude spíše dlouhodobá policejní práce než jednorázové vojenské tažení, spíš britská vytrvalost než americká akčnost.

Nebude-li ale použití chytrosti a síly doprovázeno sílícím vědomím hodnot, na kterých náš způsob života chceme stavět, sám náš způsob života se tlakovou vlnou teroristických výbuchů změní k nepoznání.