Adam Drda analytik BBC

Vysvětlil to na první pohled logicky a zároveň poměrně alibisticky:

"I naši vojáci jsou v Iráku, ale nejsme v tomto boji vůdčí silou. Teror sice ohrožuje i Česko, ale úměrně jeho podílu v boji proti Al-Kajdě. Ten sice není malý, ale rozhodně ne tak velký, jako britský".

Má-li říct člověk pár slov k tomu, co znamená včerejší londýnské vraždění pro českou společnost, může se od Winklerových slov docela dobře odrazit.

Útoky jsou vedeny nenávistí k Západu, a jelikož k němu Česko přísluší, bezprostředně se ho týkají

Především z nich vyplývá jakési chlácholení: neangažujeme se přespříliš, nejsme zas až tak moc vidět, tudíž nemusíme mít strach.

Dalo by se to taky říct podmiňovacím způsobem: "nebudeme-li moc vystrkovat hlavu, zůstaneme v bezpečí".

Podle všeho to není pravda. Útoky jsou vedeny nenávistí k Západu, a jelikož k němu Česko přísluší, bezprostředně se ho týkají.

Nenávist k Západu se neřídí tím, kolik divizí má ta která západní země v Iráku - myslet si to, znamená přistoupit na absurdní logiku, podle níž bude na světě klid, až se Britové, Američané a jejich další "pomahači" přestanou míchat do vnitřních věcí jiných zemí a jiných kulturních okruhů.

Mnozí analytici konstatovali, že protiteroristická opatření jsou zřejmě do značné míry účinná, protože od 11. září 2001 jsou londýnské atentáty teprve třetí svého druhu.

Jinými slovy, čím složitější bude provést útok v zemích, které jsou v čele protiteroristických aktivit, tím dřív přijdou na řadu méně chráněné a "méně angažované" státy.

Čím složitější bude provést útok v zemích, které jsou v čele protiteroristických aktivit, tím dřív přijdou na řadu méně chráněné a "méně angažované" státy

Už po atentátech v Madridu napsal kterýsi z českých novinových komentátorů velmi trefně, že utěšování se slovy "ještě nejsme na řadě" znamená totéž, jako uklidňovat se tím, že jsem dostal vysoké číslo ve frontě do plynové komory.

Náměstek Winkler má pravdu, že Česká republika se ve válce s islamistickým terorismem neprojevuje ani jako ryba, ani jako rak - náš podíl "není malý" ale ani "tak velký, jako britský".

Je se obávat, že to znamená nepochopení situace, v níž se svět ocitl - nikoli ze strany pana Winklera, nýbrž řady českých politiků, stačí si vzpomenout na úvahy o "západních příčinách arabského terorismu", které se nedávno rodily v hlavách některých sociálních demokratů.

Jistěže Česko nemůže být ve srovnatelné pozici s Británií, pokud jde o praktické - tj. vojenské, policejní a špionážní - záležitosti. Může mít ale srovnatelný jasný politický postoj.

Přesně o to jde: Včerejší tragédii v Londýně by česká veřejnost v čele se svou politickou representací neměla vnímat s úlevou (ještě že jsme stranou), nýbrž jako příkaz solidarity a hlavně jako znamení, kde je skutečné ohrožení národních zájmů: nepřichází ani z Německa, ani z Vatikánu, ani od "sudeťáků", ani z Bruselu.

Čeští politici se teď předhánějí v silných slovech, která jsou jistě v podobných situacích na místě.

Premiér Jiří Paroubek říká: "Vláda vyjadřuje plnou solidaritu v boji s terorismem."

Ministr zahraničí ho doplňuje: "Jsme připraveni poskytnout Británii veškerou potřebnou pomoc."

Bylo by dobré, kdyby se to myslelo vážně a dlouhodobě, ne jen jako pomoc při zmírňování následků jednoho atentátu.