Ondřej Štindl analytik BBC

Představitelé ODS mají v tomto ohledu již jisté zkušenosti. Mirek Topolánek se už jednou omlouval za to, že ve vnitropolitickém kontextu zcela nepřípadně použil výraz "osvětimská lež", Petr Bendl způsobil značné pobouření, když v rozhovoru pro noviny pohovořil o souvislosti nacismu a sociální demokracie.

Spíš než z používání přehnaných hyperbol usvědčuje výrok Topolánka z neznalosti, z toho, že neví, co to byla 'noc dlouhých nožů'

Jeden by čekal, že si činitelé největší české opoziční strany po těchto aférkách dají na asociace související se Třetí říší pozor. A mýlil by se.

Pro Mirka Topolánka může být současná bouře způsobená jeho volbou historických paralel o to nepříjemnější, že ho spíš než z používání přehnaných hyperbol usvědčuje z neznalosti, z toho, že neví, co to byla "noc dlouhých nožů".

Na druhou stranu - nebyl by v takovém případě se svou historickou erudicí mezi českými politiky nějak mimořádně černá ovce.

Možná je ale za jeho výrokem spíš jistá nezdrženlivost - ví to, ale zní mu to tak pěkně, že je to těžké neříct.

Nebo mu trochu unikly souvislosti. Až dosud bylo zvykem přirovnávat k nacistům konkurenci, říci, že jako Hitler to budeme dělat my, je i v českém kontextu docela novum.

Mirek Topolánek teď kvůli tomu neopatrnému přirovnání zažívá těžké chvíle, aféra přišla v pro něj nejméně vhodnou dobu.

Preference konkurenční sociální demokracie stoupají, volební vítězství občanské demokracie zdaleka nevypadá tak jisté jako před několika týdny.

Až dosud bylo zvykem přirovnávat k nacistům konkurenci, říci, že jako Hitler to budeme dělat my, je i v českém kontextu docela novum

V textech autorů ODS nebo přesněji jejímu čestnému předsedovi blízkých se objevují slova k současnému šéfovi občanských demokratů dost kritická.

Svým úletem na setkání s podnikateli dodal munici nejenom soupeřů mimo stranu, ale i uvnitř ní. Je ovšem pravda, že to není munice nějak extrémně velké ráže. Dá se celkem spolehnout na to, že za krátko řekne někdo jiný nějakou jinou nehoráznost.

A nakonec - předseda ODS v českém ani evropském prostředí nepředstavuje nějakou výjimku. Nemístná přirovnání se nosí jaksi globálně. Dělat obdobu Adolfa Hitlera z George Bushe nebo z Ariela Šarona patří téměř k dobrému tónu.

Tony Blair byl na přebalu týdeníku New Statesman vyobrazen současně se Stalinem, za nacistický případně bolševický podnik se čas od času označuje Evropská unie, česká europoslankyně Jana Bobošíková zase vidí v papežovi především bývalého člena Hitler Jugend, že později dezertoval z wehrmachtu se už jí do obrazu nacistického strašidla ve Vatikánu nehodí.

Jistě by se toho našlo víc. Je to docela nebezpečný trend. Ne proto, že taková přirovnání jsou nespravedlivá - někdy docela krutě.

Kdo se vydá na dráhu veřejného činitele musí počítat s tím, že si ho jiní budou nevybíravě brát do úst. Umenšují ale monstrozitu těch krvavých totalit dvacátého století.

Nebude trvat dlouho pro současníky bude Hitler obdobou Bushe, nebo papeže, nebo Paroubka, nebo Topolánka.

A až se objeví nějaká skutečná obdoba nacismu, budou pro ni chybět slova.