Jaroslav Veis publicista

Kalendář, astronomové, klimatologové, meteorologové mohou donekonečna tvrdit, že léto začíná letním slunovratem už jedenadvacátého června, avšak to je jen šedá teorie.

Co je zelený strom života, rozhoduje se na ministerstvu školství a podle jeho úředníků je dnem první letní radosti a prvních prázdninových stresů vždycky až první červenec.

Ta argumentace evidentně vychází z názoru, že městská hromadná doprava je ve své podstatě cosi jako dotovaná služba veřejnosti

Letos ovšem má tento den černou kaňku, alespoň v Praze.

Od prvního července je městská hromadná doprava dražší o tři čtvrtiny. Nepřestupní lístek stojí místo osmi čtrnáct korun, přestupní stoupl ze dvanácti na dvacet. Aby to prý tolik nebolelo, prodlužují se doby, po které je možné na lístky jezdit.

Nelíbí se mi to - a řekl bych, že kromě lidí na radnici se to stěží někomu může líbit.

Ani na té radnici na razanci, s níž byly ceny zvýšeny, nepanoval jednotný názor. Mnozí zastupitelé tvrdili, že když tržba za prodané lístky hradí jen pětinu nákladů na provozování dopravního podniku, zvýšení nic neřeší a bylo by lepší naopak hledat způsob, jak náklady snížit.

Ta argumentace evidentně vychází z názoru, že městská hromadná doprava je ve své podstatě cosi jako dotovaná služba veřejnosti.

Pražané ji tak berou a potvrzují to, zejména ti mladší, tím, že ji familiérně nazývají socka. Naznačují tak, že ji používají jen ti, kdo nemají dost peněz a času jezdit autem nebo taxíkem.

Dost možná tedy, že za zvýšením cen je rafinovaně motivované úsilí radnice o zvýšení společenské prestiže cestování hromadnou dopravou: vysoké ceny přilákají do tramvají a do metra ty, kteří dosud příliš chudinskou dopravu nepoužívali, aby je někdo nepomluvil, že jsou skrblíci, co nechtějí zaplatit za taxík.

V tomto pojetí je ideální městská hromadná doprava tak drahá, aby si jí mohl dovolit jen ten, kdo na to má.

Jediná skupina klientů pražského dopravního podniku, s níž revoluční zdražení patrně nepohne, bude kapsářské společenstvo

Nevyjde-li však tento trik, může se klidně stát, že pražské ulice budou ještě zacpanější, protože autem začnou z úsporných důvodů jezdit i ti, kterým na prestiži dosud nezáleželo.

Tramvaje budou popojíždět ještě pomaleji a dost možná, že se za prodlouženou dobu platnosti lístku nepodaří ujet ani to, co dřív.

Kdo ví, zda potom bude z televize k zaslechnutí věta, která mě onehdá nadchla. V pořadu Na stopě ji pronesl jakýsi kriminalista a zněla takto: "0becně lze říci, že bankovní lupiči v poslední době používají prostředky hromadné dopravy - tramvaj nebo metro - je to totiž rychlejší."

Co však teď? Nebudou muset začít chudáci lupiči prchat z místa činu po svých?

Jediná skupina klientů pražského dopravního podniku, s níž revoluční zdražení patrně nepohne, bude kapsářské společenstvo, operující nejraději ve dvaadvacítce cestou na Hradčany a občas taky v metru.

Jednak turistů k okrádání bude na téhle trase pořád dost, jednak stejně jezdí na černo, protože dobře vědí, že revizoři se jim vyhnou - co kdyby je kapsáři obrali o vybrané pokuty.

Ostatně - to je na celé situaci nejpůvabnější - pokuty nestouply. Chtělo by to spočítat, zda se jízda na černo nemůže statisticky vzato, vyplatit.

Ovšem vsadím se o roční tramvajenku, že nejpozději do zimního slunovratu, tedy do Vánoc, zvedne je zastupitelstvo taky.