Zdeněk Lukeš historik architektury

Naše češtinářka na gymnáziu přišla do třídy celá nakasaná, rozhodila papíry a dala nám test. Jako vždy, bylo v něm plno chytáků, libovala si především v různých výjimkách.

Často na tu absurditu myslím, když se setkám s nějakou nedůsledností, s principem výjimek, na který jsme - zejména v legislativě - u nás mistři

Ale i my jsme už byli protřelí - přesto nás zase jednou dostala. Šlo o větu, která zněla asi takto: "Dva dny s provoda bylo hezké počasí".

Vůbec jsme nechápali, o co jde, ale protože jsme věděli, že podle tehdy nových pravidel se píše ve druhém pádě v předložce vždy z" a že už není třeba přemýšlet, zda nejde o případ typu "s povrchu pryč", kdy se až do změny psávalo "s", bez problému jsme tedy všichni napsali "z".

Ale ouha, bylo nám vysvětleno, že "z" se skutečně píše ve druhém pádě všude, ale existuje jedna výjimka a tou je rčení typu "dva dny s neděle", což je zastaralý výraz, který znamená "dva dny po neděli" anebo ty "dva dny s provoda", což je tuším jakýsi svátek.

Vím, že nám to tehdy přišlo legrační - pravidla se sice změní obecně k lepšímu a další generace dětí už nebudou zápolit s předložkou druhého pádu, ale je tu ta výjimka… Takže jsme pak pravidelně dostávali v diktátech věty typu : "Tři dny s pondělí napadl sníh" nebo "Pět dní s provoda přišly povodně".

Často na tu absurditu myslím, když se setkám s nějakou nedůsledností, s principem výjimek, na který jsme - zejména v legislativě - u nás mistři.

Tak třeba pravidla řízení motorových vozidel - kdosi vymyslel rozumnou věc, že auta musí svítit během jízdy i ve dne, podobně, jako už dříve tramvaje nebo motorky.

Ovšem u nás přijal parlament polovičaté řešení. Svítit se bude jen v zimní sezóně. Přitom i v červenci může být pošmourné počasí, ostatně i když svítí slunko, jsou rozsvícené reflektory důležitým signálem, třeba pro ty, kteří hůře vidí a nevědí, zda je vozidlo v pohybu.

Ovšem u nás přijal parlament polovičaté řešení. Svítit se bude jen v zimní sezóně

Ještě daleko nesmyslnější je další polovičatost. Na přechodu - známé zebře - už sice mají přednost chodci před vozidly všech typů - od bicyklů až po náklaďáky, ale s jednou výjimkou, a tou jsou tramvaje.

Přitom právě rozjetá tramvaj je pro chodce nejnebezpečnější a kontakt s ní znamená zpravidla vážný úraz, ne-li smrt. Kdo tuhle výjimku vymyslel? A jak ji hodlá vštípit starým lidem, dětem nebo turistům z normálních zemí, kde takové pitomosti neplatí?

Tohle je vážná věc, podobně jako je nepochopitelné, proč se naše hojně se vyskytující nejjedovatější houba jmenuje muchomůrka zelená, ač je ve všech atlasech napsáno, že může mít i jinou barvu - například bílou, to je ovšem pak tzv. jarní forma, ač se zde píše, že se vyskytuje celou sezónu…

Stačilo by zavést jednotný název "muchomůrka hlízovitá", ale je tu ten prokletý přízrak výjimky… Změna nastane zřejmě až tehdy, když se příslušní odborníci otráví a ještě je na přechodu přejede tramvaj.

A na závěr ještě jeden postřeh. Všimli jste si, že i samo slovo "výjimka" je něčím výjimečné? Všichni přece vyslovujeme "vyjímka", ale správně se to píše pouze "výjimka"…