Adam Drda analytik BBC

Obojí se teď potvrzuje, snad jen s tím koštětem je to tak, že začalo mést hlučně a rychle a víří strašně moc prachu, takže vůbec není jasné, kolik smetí zůstane nakonec na podlaze.

Co lze k Paroubkovu včerejšímu "žofínskému projevu" říct? Za prvé předseda vlády slibuje do budoucích osmi let fantastický růst, dokonce skoro dvojnásobný oproti dnešku, přesně 7,8 procenta.

Předseda vlády slibuje do budoucích osmi let fantastický růst, dokonce skoro dvojnásobný oproti dnešku

Z čeho ale vychází? Především ze současného přílivu investic, který se sice asi v nejbližší době nezastaví, ale taky se nedá tvrdit, že bude stoupat. V posledních třech letech de facto stagnuje.

Autor těchto řádků není ekonom, ale ekonomové mluví v souvislosti s včerejším projevem o fantazírování: a prohlašují, že průměrného růstu unie by Česká republika mohla ve výše zmíněném čase dosáhnout nejspíš jen v případě, že k evropské pětadvacítce přibudou další chudé státy, které statistický průměr stlačí.

Pak by se ovšem změnila čísla, nikoli reálný stav hospodářství. Ale to je jedno, beztak to teď nevypadá, že by rozšíření EU bylo na spadnutí.

Zato je důležité, že český rozvoj hodně závisí na spolupráci s ostatními členskými státy. Má-li česká ekonomika závratně stoupat, pak to předpokládá, že na alespoň slušné úrovni budou taky další unijní země.

A jaký je Paroubkův růstový plán? Pokračovat v investičních pobídkách, což je strategie, kterou nikdo nezpochybňuje ale jak už řečeno, žádná "jistota dvojnásobku".

Paroubek tu jde proti názorům a doporučení drtivé většiny ekonomických odborníků

Zároveň chce budovat dálnice, stamiliardy mají být proinvestovány v rozvoji infrastruktury, ale když ty stamiliardy nebudou, a teď jimi Česko zrovna neoplývá, bude to výstavba na dluh.

Dál se prý má země opřít o unijní dotace (tedy znovu: žádná jistota) a premiér rovněž hodlá zvyšovat spotřebu domácností.

K tomu mají napomoci mimo jiné státní investice do výstavby bytů a ochrana "kupní síly obyvatelstva", která v praxi znamená nepočítat s velkými systémovými reformami, protože (a teď cituji) "necitlivé zásahy do systému penzí a zdravotnictví, provázané s deregulací nájemného by mohly poslat do chudoby široké vrstvy."

Nikdo si nepřeje, aby Češi zchudli, ale Paroubek tu jde proti názorům a doporučení drtivé většiny ekonomických odborníků, vypadá to, že prostě zahájil eufemisticky řečeno velmi vstřícnou předvolební kampaň. Taky v projevu patřičně zaútočil na opozici a na počátky postkomunistické transformace pod taktovkou Václava Klause.

Jeho postoj je na jednu stranu pochopitelný, protože dosud vypadalo absurdně, že sociální demokracie nedokázala využít ke svému prospěchu nepochybný hospodářský vzestup a čím dál lepší životní úroveň.

Paroubkova politika je ale orientovaná spíš 'na zítřek' a na rychlé ekonomické zisky

Na druhou stranu se Paroubkova optimistická vize zdá neuvěřitelně přepísknutá - racionální politik, který myslí na svou budoucnost i na budoucnost státu se chová přiměřeněji a nevyvolává u lidí přepjatá očekávání, která pak při prvním záchvěvu ekonomiky způsobí ve společnosti silnou frustraci se všemi nepříjemnými průvodními jevy.

Paroubkova politika je ale orientovaná spíš "na zítřek" a na rychlé ekonomické zisky, dlouhodobější perspektivu vpodstatě ignoruje.

O nutnosti investic do vzdělání premiér moc nemluví a například jeho přesvědčení o "nepotřebě" penzijní reformy se podle Hospodářských novin opírá o superodvážné prognózy jeho poradce Valtra Komárka, že do padesáti let se mzdy v Česku zpětinásobí, tudíž důchodový systém přežije i bez reformy.

Na konci roku 1989 sice někteří nadšenci používali slogan "Valtr Komárek vidí do dálek", ale odhadovat s plnou vážností růst mezd na padesát let dopředu - klobouk dolů.