Petruška Šustrová publicistka

O zprávu se nikdo moc nezajímal - proč také? Co víme o Náhorním Karabachu? Naprostá většina lidí si matně vzpomene, že tam kdysi, snad před deseti lety, byla jakási válka.

Co víme o Náhorním Karabachu? Naprostá většina lidí si matně vzpomene, že tam kdysi, snad před deseti lety, byla jakási válka

Podle ruské agentury Novosti ty volby pozorovalo na sto třicet týmů mezinárodních pozorovatelů a médií, mezi jinými i ruská delegace s poslancem Dumy v čele.

Tiskový a informační odbor ruského ministerstva zahraničí ovšem oznámil, že ruští občané, kteří se na volby v Náhorním Karabachu vypravili, tam byli ze své soukromé iniciativy.

Šalamounská informace - bez vlastní iniciativy přece neodjede nikdo nikam. Pozorovatelé OBSE ani dalších mezinárodních institucí, kteří obvykle volby v zemích s pochybnými demokraciemi sledují, v Karabachu nebyli.

Náhorní Karabach totiž mezinárodní právo ani žádná jiná země neuznává za stát - neznává ho dokonce ani Arménie, jejíž státní rozpočet je ovšem hlavním zdrojem rozpočtu náhorně-karabašského.

Náhorní Karabach býval součástí Ázerbájdžánu, ale pak přišla vleklá válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem na začátku devadesátých let - ano, právě ta válka, na kterou si většina z nás matně vzpomíná a ve které zahynulo na třicet tisíc lidí.

Karabach sice ležel a podle mezinárodního práva dosud leží v Ázerbájdžánu, ale obývali ho z velké většiny Arméni.

Za války odtamtud byli Ázerbájdžánci vyhnáni, takže nyní je území etnicky jednotné. Žijí tam jednak Arméni, kteří tam žili už před válkou, a jednak desítky tisíc arménských uprchlíků, nebo, chcete-li, vyhnanců z Ázerbájdžánu.

V Ázerbájdžánu zase žijí uprchlíci, nebo, chcete-li, vyhnanci z Náhorního Karabachu a dalších území, které neuznávaný karabašský stát okupuje.

Pozornost světa se přece upírá docela jinam, než na uprchlíky a separatistické vlády v postsovětských republikách

Je jich podle některých údajů až milion. Vzpomínám si, jak Jaromír Štětina před lety mluvil o tom, že by rád natočil film, který by se jmenoval Planeta uprchlíků.

Na jižním Kavkaze vypadá taková myšlenka docela přirozeně - je skoro nemožné tam nenarazit na rodiny i jednotlivce, kteří už přes deset let žijí v provizoriu.

Vypadají jako ztroskotanci a je těžké si představit, že před lety mívali normální domovy a rodiny, že jsou jen oběťmi cizích politických zájmů a fanatismu.

Vrátím se ale k volbám v Náhorním Karabachu. Podle kusých zpráv tiskových agentur a médií mezinárodní pozorovatelé vyslaní různými institucemi uznali jejich průběh za regulérní.

Výjimkou je česká delegace - její členové dospěli k opačnému názoru. Viděli na vlastní oči tolik podivností a nepravostí, že volby nemohou označit za demokratické, ani za spravedlivé a transparentní. Proč ten rozpor?

Částečně ho vysvětluje charakter pozorovatelských misí: řada z nich se do Karabachu vydala z jiných separatistických území v postsovětských republikách: z Abcházie či Jižní Osetie v Gruzii, anebo z Podněstří v Moldavsku.

A ti tam jeli z důvodů ryze politických - oni podpoří neuznávanou vládu Náhorního Karabachu, ta pak na oplátku podpoří jejich separatistické vlády.

Pozornost světa se přece upírá docela jinam, než na uprchlíky a separatistické vlády v postsovětských republikách. Tamní uprchlíci mají smůlu, nejsou mediálně ani politicky dost zajímaví.