Ondřej Štindl analytik BBC

Jako člověk, který v době komunistického režimu působil v disentu, měl zmenšit vliv těch policistů, kteří pracovní návyky získávali v době totalitního režimu, a kteří - podle mínění některých pozorovatelů - v době dlouhého působení Stanislava Grosse na vnitru posílili.

Stejní pozorovatelé později vyjadřovali zklamání z toho, že Bublan tyhle naděje nenaplnil, prý se projevoval jako uctivý strážce odkazu svého předchůdce, pozdějšího premiéra.

František Bublan včera večer nabídl novinářům jiný výklad.

Několik měsíců studoval běh složitého úřadu a snažil se ve fungování policie identifikovat systémové chyby, pracoval na reformních plánech a do toho přišla aféra s Krejčířovým útěkem a zafungovala jako katalyzátor.

O svých reformních plánech Bublan zatím mluví neurčitě - to se dá pochopit, ještě nejsou ani na papíře.

Situace, kdy se policie blamovala tak mimořádným způsobem - a o tom už ministr pochopitelně nemluvil - jistě omezuje možnosti případným obráncům statu quo klást aktivní odpor třeba personálním nebo systémovým změnám.

Navíc politická síla patrona současného uspořádání bezpečnostních složek a především policie - Stanislava Grosse - v posledních týdnech dramaticky upadla.

Pro člověka, který chce nějakým způsobem reformovat policii, je to situace téměř ideální.

Pro Františka Bublana to ovšem znamená jakýsi okamžik pravdy.

Pokud chce prokázat, že na vnitro nepřišel jenom jako loajální údržbář systému, který nastavili jiní, má příležitost, jaká se už nebude opakovat.

O svých reformních plánech Bublan zatím mluví neurčitě - to se dá pochopit, ještě nejsou ani na papíře.

Dokud o nich nebude známo víc, nezaslouží si apriorní nedůvěru a zaslouží si být brán vážně.

Součástí té vážnosti ovšem musí být i to, že budou brána vážně i jeho slova o tom, že na podzim chce podle toho, zda se poměry v policii podaří rozhýbat nebo ne, udělat jak řekl osobní rozhodnutí.

A pokud by na ně náhodou zapomněl, měla by se mu připomínat.