Jaroslav Jírů publicista

Na jednom z nich Marseillaissa z Rudova sousoší volala: "Zavolejte de Gaula a Francie bude zase Francií!“ Na druhém kdosi varoval před pražským pučem – tak zde totiž říkali Vítěznému únoru.

A na třetím se na mne díval generální tajemník Francouzské komunistické strany Maurice Thorez se svou energickou bolševickou bradou a legenda pod ním pravila: "Premie parti de France."

Uměl jsem už francouzsky dost dobře na to, abych pochopil tu sloní hříčku. Mohlo to znamenat buď: První strana Francie – to říkali komunisté. Nebo také: První, kdo z Francie utekl – tak se jim vysmívali protivníci.

Monde mne později vyvedl z omylu, budou tam jen materiály poválečných stranických orgánů

O několik let později jsem si přečetl Fauvetovy Dějiny Francouzské komunistické strany a ty mně všechno podrobně vysvětlily. 1. září 1939 vypukla válka mez Francií a Německem.

Thorez narukoval do armády. Byla to podivná válka. Na Maginotově linii sušili vojáci obou stran prádlo. Jednoho večera šel Thorez s kamarády na vycházku do hospody. Hráli karty a on se šel vyčůrat. Už se nikdy nevrátil.

Za několik týdnů hřímal z Moskvy proti imperialistické válce Anglie a Francie proti Německu.

V roce 1944 byla Francie osvobozena a komunisté byli v de Gaullově vládě. Thorez se chtěl vrátit, ale jak, když byl jako dezertér odsouzen k smrti?

De Gaule se dal chvíli prosit – dělalo mu to jistě dobře - a pak ho omilostnil. Thorez se vrátil a vyzýval francouzské horníky, aby rubali hodně uhlí, vlast je potřebovala.

Fauvet to všechno popsal v roce 1964 a já jsem to chtěl v recenzi říci českým čtenářům. Nešlo to, cenzura to nepustila. Vytkli mi, že chci pomlouvat francouzské soudruhy.

Nedávno jsem se v Mondu dočetl, že Francouzská komunistická strana otevírá veřejnosti své archivy. Zaradoval jsem se, že to tam všechno bude a napsal o tom článek.

Ale Monde mne později vyvedl z omylu, budou tam jen materiály poválečných stranických orgánů.

Nic o Thorezovi, nic o tom, jak generální tajemník Waldeck-Rochet varoval v červenci 1968 Brežněva před intervencí v Praze.

Přesto si ale myslím, že tu zvídaví historici najdou hodně materiálu k tomu, aby napsali, jak se z jedné velké strany, která mívala statisíce členů, stala docela malá, neškodná stranička

Ale i tak toho bude dost. Jak byla vyloučena Marguerite Durasová, Charles Tillon, André Marty a Servin s Casanovu, všichni ti soudruzi, kteří, jak pravil soudobý vtip, byli úchylkáři, protože šli rovně ve chvíli, kdy strana zahnula.

Monde mne varoval: mnoho svazků prý bylo včas skartováno. S mnohými doklady se už nikdy nesejdeme.

Tak už to s komunistickými archivy často bývá, my o tom přece něco víme.

Přesto si ale myslím, že tu zvídaví historici najdou hodně materiálu k tomu, aby napsali, jak se z jedné velké strany, která mívala statisíce členů, stala docela malá, neškodná stranička.

K poučení nám i budoucím. A snad tam někdo přeci jen v zaprášeném svazku najde svědectví o tom, jak na podzim toho strašného roku 1939 prchal Maurice Thorez přes hospodský záchodek do matičky Moskvy.