Petr Fischer analytik BBC

Je to nesporně hlavní zpráva z jeho cesty, což není žádná přihlouplá novinářská nadsázka, nýbrž prostý fakt.

Řečeno vybroušeně politicky: tak to prostě je, neboli, je to tak, jak to je.

Už to, že český premiér ze zahraniční cesty přiveze bohatou nadílku domácího politického zpravodajství, naznačuje, o jak významnou cestu se asi jednalo.

Obratně se vyhnul jemné kritice čínského režimu, kterou už i sami Čínané při návštěvách ze západních zemí berou spíše jako politický folklór

Český premiér je přesto přesvědčen, že udělal velký kus práce.

Obratně se vyhnul jemné kritice čínského režimu, kterou už i sami Čínané při návštěvách ze západních zemí berou spíše jako politický folklór - neboť dál se Západ stejně nikdy nedostane - takže v Paroubkově případě vlastně mohli mít jistý pocit absence.

Premiér ale věděl, proč tento odvážný krok činil. Chtěl touto "netradiční českou strategií" otevřít dveře tuzemským firmám na progresivní čínský trh, který roste a roste a roste.

S podobnou obchodnickou taktikou jezdili do Číny prakticky všichni polistopadoví premiéři.

Do Číny se přece odjakživa jezdilo intenzivně obchodovat, nedělala se tady žádná ideologicky jednostranná politika, v tom jsou si Klaus, Zeman a Paroubek zcela rovni.

Všichni premiéři také tvrdili, že se to Česku ohromně vyplácí.

Čísla o zahraničním obchodě ale ukazují něco jiného. Česká obchodní bilance byla vůči Číně vzdor velkým akcím premiérů vždy výrazně záporná, a tento deficit se ještě prohlubuje, jak na lednové cestě po Číně přiznal i ministr průmyslu Milan Urban.

V Číně se vždy obchodovalo podle toho, jak chtějí Číňané

V Číně se vždy obchodovalo podle toho, jak chtějí Číňané, a česká strana tuhle logiku nedokázala nikdy nabourat, nutno dodat, že to jde ztuha i Evrospké unii jako celku.

Čeští lídři totiž vždy věřili, že když budou s místními zadobře, jednou se jim to vrátí v podobě velkých kontraktů, co na tom, že vlastně neziskových, důležité jsou reference a výhled do budoucna.

A přitom se nikdo nezeptal, co může přinést budoucnost.

Padne-li někdy čínská verze komunistického kapitalismu, bude ještě třeba, aby si někdo něco pamatoval? A pokud se tak nestane, dá se jen těžko očekávat, že by zruční čínští počtáři pouštěli na svůj trh někoho jenom proto, že jim nekritizuje jejich vlastní dílo?

Český premiér jel do Číny jako politický solitér, nikoli jako jedna pětadvacetina velké Evropy, která Čínu potřebuje, stejně jako svižně geopoliticky myslící Čína potřebuje Evropu.

Český premiér jel do Číny jako politický solitér, nikoli jako jedna pětadvacetina velké Evropy

Velcí politici malé země se chovají jinak, zato možná nabídnou novinám méně fotografií v tradičních úborech.

Nic proti čínské módě, stojí za to a i ty úbory k takovým cestám nakonec patří.

Možná by se ale mělo příště dopředu přemýšlet o tom, co vlastně v Číně chce samo Česko ekonomicky dokázat, kdy a zda vůbec je nutné, aby takové spanilé cesty do Země středu podnikal premiér, který je jen pár týdnů ve funkci, když před rokem podobné slavné tažení provedl neskonale zkušenější prezident.