Břetislav Rychlík herec a režisér

K onomu životnímu heslu je namalováno logo.

Hladový čáp stojí ve vodě, z červeného zobáku mu leze cosi zeleného. Při bližším ohledání zjistíte, že to je žaba.

Hlavu má v nenasytném zobanu, nohy a zadek trčí ven, ale předníma nohama, v tomto případě rukama, pevně a odvážně svírá požíraná žaba čapí krk.

Zdá se, že čáp je dost zaskočený. Ale žabu pozřít nemůže.

Toto logo a heslo patří Nadaci Jana Pivečky ze Slavičína na Valašsku. Jan Pivečka byl valašský švec, muž od roku 1946 pobývající jako špičkový obuvnický odborník a poradce doslova v celém světě.

Na webových stránkách Nadace Jana Pivečky můžete číst: "Jan Pivečka se v roce 1990 vrátil po 44-letém pobytu v zahraničí do své rodné vlasti."

Jan Pivečka byl valašský švec, muž od roku 1946 pobývající jako špičkový obuvnický odborník a poradce doslova v celém světě

"Už jeho první cesta do tehdejšího Československa a setkání se studenty VUT ho přimělo uvažovat o tom, jak pomoci motivovat mladé lidi, podpořit je a umožnit jim získat zahraniční zkušenosti."

"Jan Pivečka proto tehdy v dopise ministrovi průmyslu ČSFR Vladimíru Dlouhému navrhl, že bude-li mu vrácena obuvnická továrna ve Slavičíně, která patřila Pivečkově rodině před rokem 1948, založí nadaci, která bude podporovat mladé lidi v Československu a tato nadace bude financována ze zisku této obuvnické továrny."

"Privatizační a restituční politika v ČR však nebyla příznivá a Jan Pivečka po zdlouhavých jednáních obdržel pouze nepatrné množství akcií tohoto podniku bez šance na ovlivnění jeho chodu. To mu však nezabránilo uskutečnit ideu vzniku nadace."

Jan Pivečka skutečně od začátku devadesátých let podporoval třeba mladé designéry bot z hradištské UMPRUM, vymyslel pro ně soutěže Veselá bota, Fantastická bota či Pohádková bota.

Řada vítězů této soutěže dnes působí v nejlepších obuvnických návrhářských a designérských firmách ve světě. Začátkem devadesátých let přitom mluvili o své profesi jako o profesi bez budoucnosti.

Valašský švec považoval za nejdůležitější vklad do mladé generace

Švec Pivečka byl z generace lidí, kteří měli v genech vizi podnikání, jako všestranné služby, kterou zúročí hlavně budoucnost.

Vedle obnovy svého restituovaného lesa v lesopark se sochami studentů sochaře Kurta Gebauera, mezinárodní výměny studentů, stipendií, grantů, podpory ekologie, kladl důraz na rozvoj lidského ducha a demokracie.

Vymyslel literární soutěž s mottem: "Vnímáme přítomnost, abychom ovlivnili budoucnost."

No, a o tom chci mluvit. Byli jsme ženou hosty diskusního fóra při předávání cen studentům ze všech gymnázií zlínského kraje.

Před námi tam diskutovali třeba cestovatel Miroslav Zikmund, Tomáš Baťa, novinářka Petra Procházková, výtvarník Petr Sís či Ludvík Vaculík.

Všichni byli vystaveni otevřenému dialogu s mladými lidmi. Stejně jako my se ženou. Ona je slavičínskou rodačkou, já mám valašské kořeny a v rodině ševce.

Nevím, jak ostatní, ale nás nešetřili, museli jsme odpovídat i na velice palčivé dotazy. Ovšem, studenti se tázali kultivovaně, bez stopy senzacechtivosti, lacinosti a zkaženosti bulvárem. Ptali se jako svobodní, sebevědomí, hrdí a vzdělaní lidé.

Však jsem jim pravil, že se těším, až to tady pořádně vyvětrají. Nakonec autorka toho Pivečkova loga nevzdávající se, bojovné žáby s dlouhýma rukama, Jana Zamazalová, už slaví úspěchy po světě.

Jan Pivečka, který zemřel v lednu roku 2004, by z nich měl radost. Valašský švec považoval za nejdůležitější vklad do mladé generace.

Obávám se, že se výrazně lišil od většiny českých politiků, kteří jediný vklad vidí sami v sobě.