Jiří Peňás literární kritik a redaktor časopisu Týden

Například mě už se dost dlouho chce něco sdělit na téma evropská identita a její krize, ale stále se na to ještě necítím, stále ještě nemám ty pravé formulace - a když je mám, pak zase nemám jistotu, že je musím právě teď použít a sepsat.

Přitom v podstatě vím, co chci říct, vlastně to vím už roky a poslední děje mě v mém názoru na onu věc jen utvrzují. Ale nevím, jestli nebude lepší ještě chvíli počkat, až bude věc skutečně kritická, téměř beznadějná, národy stanou na pokraji katastrofy a vše kolem se začne hroutit.

Do úvahy přicházejí názvy jako Požehnané léto nebo Pěkné prázdniny, a pokud se vývoj opozdí, pak mám v zásobě tituly Listí zlátne nebo Čaroděj mráz

To pak snad ano, tehdy se konečně vzchopím, seberu síly a napíšu cosi jako mravní apel, ovšem v lehké, polozábavné formě ranního rozjímání.

Bude se to jmenovat nenápadně, aby tendence nebyla hned zcela zjevná. Do úvahy přicházejí názvy jako Požehnané léto nebo Pěkné prázdniny, a pokud se vývoj opozdí, pak mám v zásobě tituly Listí zlátne nebo Čaroděj mráz. V zimě se nabízí Koulování potěší nebo Poezie vánoc.

Začnu jako by líčením přírodních dějů, hlavně počasí, což je nejspolehlivější přítel fejetonistů.

Počasí je totiž velmi evropská záležitost, protože se pořád mění a má velmi nestálý charakter.

Někomu se to nelíbí, ale já v tom vidím evropskou přednost. Jsou lidé, kteří touží po stále stejném klimatu, jaké je v Kalifornii nebo na Floridě, kde je prý pořád léto, což je na obyvatelstvu vidět.

Nacionalizace deště je jev, který by ostatně stál za bližší popis. Zajímavé je, že ruské vichry nás tak nezajímají, což je důkaz jejich záludné povahy a naší prostomyslnosti a nepoučitelnosti

Stále počasí je ovšem také na Špicberkách nebo v Grónsku. Takové klima však vede k úbytku fantazie a tvořivosti, protože se nevyplatí měnit šatstvo.

To když začne třeba ve Francii pršet, neznamená to, že musí všude. Nikdy nevíme, jestli to v Německu skončí nebo to dojde až k nám, což se většinou stane. Jenomže déšť ve Francii je něco jiného než v Německu, natož v Čechách a Moravě.

Nacionalizace deště je jev, který by ostatně stál za bližší popis. Zajímavé je, že ruské vichry nás tak nezajímají, což je důkaz jejich záludné povahy a naší prostomyslnosti a nepoučitelnosti.

Tyto věty mohou znít jako politický dvojsmysl, ale tak to není míněno, řeč je skutečně jen o počasí, což je evropská látka prvořadého významu. Čím je kultura vyspělejší, tím více místa zabírá téma počasí: příkladem může být Čína v klasickém období, kdy tato vzdálená civilizace jevila jisté evropské rysy (i když to platí též naopak) a kdy nevznikla jediná báseň, která by nebyla tak či onak o meteorologii. Nebo nejlepší časy staré Anglie, kdy mluvit o něčem jiném než o tom, že je dobře, že opět sprchlo, bylo vnímáno jako neslušnost.

Seriozních komentářů a úvah na téma pohlaví, jeho osobní a společenský rozvoj a péče o něj je bohužel velmi málo

Úpadek konverzace o počasí je bohužel stále více nahrazován velmi neumělým hovorem o pohlavním životě. Přičemž málokdo, včetně autora tohoto rozjímání, ví, jak o něm mluvit a zda vůbec.

Jistě jde o téma plodné a důležité, a člověk během svých let nabírá různé zkušenosti, byť třeba záporné a pasivní, čerpající například z pozorování hmyzu.

Společenské klima ho přitom nutí, aby se stále konfrontoval s něčím pohlavním životem, i když o to vůbec nestojí. Má často na věci zcela jiný náhled než tak zvaní mediální mluvčí, naopak ti, od kterých by čekal, že se zajímavě vyjádří, mlčí, byť ne všichni.

Seriozních komentářů a úvah na téma pohlaví, jeho osobní a společenský rozvoj a péče o něj je bohužel velmi málo, i když nejrůznějších anket, kvízů, otevřených zpovědí a anatomických popisů a vyobrazení je plno.

Otázka je to však palčivá a dalo by se říci životně důležitá. Zásadní komentář na téma pohlavní život si proto už léta chystám, avšak odkládám podobně jako ten o evropské identitě. Čekám na zásadní krizi. Jistě se blíží.