Ondřej Štindl analytik BBC

Soudě podle té nepříliš detailní charakteristiky a hlavně podle politické praxe poslance Evropského parlamentu Vladimíra Železného by nová partaj mohla prosazovat jakýsi národovecký populismus s výrazným protievropským ostnem.

Z hlediska možného úspěchu ve sněmovních volbách to může být program docela perspektivní a bude-li se současná krize v Evropské unii dál prohlubovat, může najít odezvu ještě výraznější.

V Česku se možná najde dost lidí, kteří by zapochybovali o morálních kvalitách Vladimíra Železného, jeho schopnosti manažerské ovšem nezpochybňuje snad nikdo

Jedna věc je ale to, zda pro tak či onak orientovanou stranu existuje - jak se říká - místo na trhu, něco úplně jiného zase je, zda je ta která strana to místo schopna zaplnit. Koneckonců průzkumníci veřejného mínění už dlouho upozorňují, že na české scéně by mohla uspět liberální a proevropská strana.

Pokusy takový subjekt založit ale zatím vždy ztroskotaly na nezvládnutých osobních ambicích a deficitu organizačních schopností protagonistů takových pokusů. Proč by to v případě podobných snah v jiné části politického spektra nemělo dopadnout stejně?

Jenomže tady jde přece o Vladimíra Železného. V Česku se možná najde dost lidí, kteří by zapochybovali o jeho morálních kvalitách, jeho schopnosti manažerské ovšem nezpochybňuje snad nikdo.

Svým způsobem byl Vladimír Železný úspěšný i v politice - kam kandidoval, tam byl zvolen. Mají tedy zavedené politické strany důvod k obavám? Jak které a jak z čeho. Ta historie volebních úspěchů Vladimíra Železného je totiž také historií rozchodů - někdy dost bouřlivých - s politickými spojenci.

Vladimír Železný se dnes soudí s Hnutím Nezávislí, za něž do Evropského parlamentu kandidoval, a ze kterého byl později vyloučen. V Bruselu se definitivně rozhádal s Janou Bobošíkovou - koho by to před pár lety napadlo. Bobošíková ho dnes navíc - alespoň v českých médiích - spolehlivě vytlačila z role předního hlasatele národního populismu.

Nic nenasvědčuje tomu, že by tuzemským politickým stranám mohla v projektu Nezávislých demokratů vyrůst nějaká dlouhodobá konkurence

Možná měl Vladimír Železný smůlu na lidi, možná ale ten standardní postup - Vladimír Železný s někým blízce spolupracuje a pak se s ním dramaticky rozejde, často to přece takhle bylo i na Nově - svědčí o nějakém povahovém rysu.

Řekněme o omezené schopnosti týmové práce. Pro vznikající politickou stranu to není nejlepší vklad. Nemluvě o tom, že sám Železný ještě neví, co s tou partají vlastně chce dělat. Jestli zůstane samostatná, nebo se sloučí s původními Nezávislými - pokud Železný vyhraje soud, který s nimi vede.

Případné voliče mohla odradit i Železného slova o tom, že možná bude volebním lídrem Nezávislých demokratů, po volbách ale přepustí místo někomu jinému a bude dál poslancovat v Bruselu a ve Štrasburku.

Nic z toho nenasvědčuje, že by tuzemským politickým stranám mohla v projektu Nezávislých demokratů vyrůst nějaká dlouhodobá konkurence. Krátkodobou hrozbu však pro ně znamenat může - především pro ODS, které by Vladimír Železný mohl přetáhnout tu skupinu voličů, jimž strana dnes připadá málo protievropská.

Taková ztráta by sice nemusela být procentuálně nijak výrazná, v situaci, kdy to vypadá, že se v příštích volbách bude zase bojovat o tu nejtěsnější většinu, by to ale mohla být ztráta fatální.