BBCCzech.com

Podle nedávného průzkumu Eurobarometru si tři z deseti Evropanů myslí, že Slunce obíhá kolem Země. Každý desátý je přesvědčen, že radioaktivní mléko je po převaření bezpečné; čtvrtina tvrdila, že pravěcí lidé obývali Zemi společně s dinosaury a téměř polovina se plete v názoru, že antibiotika zabíjejí viry stejně jako bakterie.

Při četbě těchto výsledků se člověk neubrání všetečné otázce: to je ten lid, který měl v referendech rozhodovat o euroústavě?

Byl-li středověk temný, staletí pokroku mnoho světla nepřinesla. Že je referendum o euroústavě především naprosto nekompetentním způsobem rozhodování, ví snad každý, komu v hlavě zůstalo alespoň trochu soudnosti. Ale kolik takových je?

Všichni se ohánějí svatým právem voličů rozhodovat, avšak zapomínají dodat, že člověk nevzdělaný, neznalý základních informací a neschopný používat vlastní zdravý rozum není voličem, ale jednotkou připravenou k manipulaci.

Ti, kteří se dovolávají hlasu lidu, tuto jeho slabost většinou dobře znají - jejich úmysly nejsou čisté, ale postranní, chtějí vůli lidu nikoliv znát, ale přetvořit ji pomocí různých sociotechnik k obrazu svému, přesněji řečeno k obrazu svého zájmu.

"V nevědomosti je síla," zní jedno z hesel Strany v Orwellově románu 1984. A za dnešní nevědomostí paradoxně stojí i televize, jež prý divákovi umožňuje "být u toho" v každém cípu Zeměkoule a nabízí celé plejády vědomostních soutěží.

Jedním z prvních, kdo analyzoval přímo vražedný vliv tohoto média na lidskou společnost, byl Neil Postman.

V „postorwellovském" roce 1985 vydal knihu Ubavit se k smrti, kde varoval západní společnost nikoliv před orwellovským komunismem, ale před plíživým nástupem jiné diktatury - takové, jakou v utopickém románu Krásný nový svět nastínil Aldous Huxley.

"Orwell se obával těch, kteří zakážou knihy," píše Postman a pokračuje: "Huxley se však obával toho, že knihy už nebude třeba zakazovat, neboť nezůstane nikdo, kdo by je chtěl číst." Orwell se bál, že před námi bude skrývána pravda. Huxley se obával toho, že se pravda utopí v moři bezvýznamnosti.

Orwell se strachoval, že se proměníme v civilizaci otroků. Huxley se hrozil naší proměny v kulturu triviality, plně zaujatou něčím na způsob pocitového kina nebo míčových her.

Podle Huxleyho se totiž nebere dostatečně v potaz "takřka bezedný lidský hlad po nejrůznějších formách rozptýlení a zábavy". Chléb a hry, nyní ale za pomoci nejmodernějších mediálních technologií.

"V huxleyovském proroctví," upozorňuje Postman "nás nesleduje ze své vůle Velký bratr. Sledujeme my jeho, a děláme to z vůle vlastní."

V příštích měsících se tato slova stanou v Česku doslovnou realitou. Dokonce přímo reality show zvanou Big Brother.

Fízlování jako zábava, předvádění se zpravidla v těch nejbanálnějších lidských biologických úkonech jako cesta k milionům, které si soutěžící stejně chtějí hlavně dobře užít. Velkým bratrem je formálně lid u televize, jenž se hloupě domnívá, že vystupuje v roli césara rozhodujícího svým palcem o osudu gladiátorů.

Jde však pouze o akvarijní iluzi. Skutečným Velkým bratrem je elektronický Leviathan videozábavy, usměvavá příšera, která člověka i lidstvo postupně rozkládá k obrazu svému.

Až z lidí takto vysaje poslední zbytky rozumu, ducha i soudnosti, přestane být možnou nejen demokracie, ale jakákoliv lidská společnost. Jak varuje Postman, "totalita obrazovky může být mnohem horší než Orwellův děsivý svět".