Leo Pavlát Ředitel pražského Židovského muzea

Řečníci svorně upozorňovali na symboličnost místa, kde se konference konala - vždyť v Córdobě se kdysi prolínala židovská, muslimská a křesťanská kultura.

Jen jeden z vystupujících, příznačně z Arménie, která má vlastní bolestnou zkušenost s genocidou, poněkud neslavnostně připomněl, jak ono soužití kultur v Córdobě skončilo: masakry, vyháněním a pronásledováním.

Byla to podnětná konference. Hodně a upřímně se na ní hovořilo o nutnosti potírat všechny formy nesnášenlivosti. O potřebě výchovy k toleranci, o poučení z holocaustu.

V Córdobě se kdysi prolínala židovská, muslimská a křesťanská kultura

Bylo se též možno dozvědět o zneužívání internetu a médií k šíření nenávistných myšlenek, o nezbytnosti účinných legislativních opatření, o zvláštní odpovědnosti veřejně známých osob. V tomto smyslu byla přijata i závěrečná deklarace - a účastníci konference se rozjeli domů.

V letadle na mě nezbyly noviny a z dlouhé chvíle jsem si listoval víkendovou přílohou českého deníku, která mi náhodou zůstala v tašce. Tak jsem narazil na úvahy Karla Gotta o soutěži „Největší Čech".

Zlatý slavík mimo jiné řekl: „Nebereme hodnocení smrtelně vážně jako třeba…. v Německu, kde ...na druhém místě byl Karl Mordechaj Marx".

Ano, slyšeli jste dobře: Slavný zpěvák nehovořil o pouhém Karl Marxovi; mluvil o Marxi Mordechajovi.

Nacisté v Německu uzákonili, že každý, koho podle svých rasistických zákonů označili za Žida, si musel k občanskému jménu přidat přídomek Israel nebo Sára, aby hned všichni věděli, s kým mají co do činění.

Komunisté zase s oblibou uváděli, že jejich arcinepřítel Pavel Tigrid byl vlastně Schönfeld. Důvody, které Karla Gotta vedly k pídění se po Marxově osobní historii, neznám. Také on však jménem ukazuje: „Hleďte, Žid."

Předsudky - a antisemitismus nevyjímaje - jsou vždy specificky selektivní

Kdo si přečte Marxovo dílko „O židovské otázce", ví, že jeho autor choval k židovskému společenství silnou nechuť až nepřátelství.

Životopis tohoto neúspěšného myslitele dosvědčí, že Marxův se vším všudy asimilovaný otec se dal pokřtít a že jeho syn nepodstoupil židovskou výchovu.

Co však naplat, původem byl z židovské rodiny, a protože jeho jméno vzbuzuje u většiny lidí záporné asociace, čas od času někdo Marxovo židovství vypíchne.

Na slovo vzaté znalce rodopisů lidu Izraele naproti tomu nezajímá, jaké měl židovské jméno třeba Albert Einstein, či u nás Karel Poláček nebo Hugo Haas.

Nejsou to osobnosti vnímané předem negativně, a proto se ani nehodí je mezi všemi lidmi odlišovat a cejchovat židovstvím.

Sluší se podotknout, že i o tomto se v Córdobě na „Konferenci o antisemitismu a dalších formách intolerance" hovořilo. Předsudky - a antisemitismus nevyjímaje - jsou vždy specificky selektivní, s apriorně negativním kalkulem vůči objektu svého zájmu.

Někdo má prostě takovou potřebu.