Jana Franková herečka

V historických kořenech Poznaně můžete nalézt také české oddenky - pohřbena je zde Doubravka, dcera českého krále Boleslava I. a žena Měška I.

A Jehuda Liva ben Becalel, tedy známý pražský rabbi Löw se v poznaňské rabínské rodině v roce 1512 narodil a později zde působil jako vrchní rabín.

A pro trpkou zajímavost - budova místní synagogy přečkala válku a komunismus a stále stojí, neboť funguje jako městský bazén.

V bývalých nacistických kancelářích je galerie, v Hitlerově krytu se konají vyhlášené diskotéky

Přestože mezi Prahou a Poznaní je vzdálenost pouhých 400 km, cesta autem trvá skoro osm hodin. V cestě totiž stojí Krkonoše, na vrcholcích posypané sněhem.

Letošní návštěva Poznaně se mi podivuhodně uložila do dvojice míst - a není v tom městě snad protikladnějších! Zámek a vojenský hřbitov.

Nedaleko středu města stojí Zámek, novorománská stavba z mohutných kamenných kvádrů, zřejmě poslední stavba pro císaře Wilhelma II.

Za války nechal zámek přebudovat dvorní Hitlerův slouha Albert Speer ve stylu architektury III. říše.

Temné chodby, mramor, zrcadla. Z bývalé kaple vybudoval pro führera byteček s balkónem nad náměstím a s rychlovýtahem do podzemního krytu. Vše dodnes zachované.

Zámek dnes existuje jako místní kulturák. V bývalých nacistických kancelářích je galerie, v Hitlerově krytu se konají vyhlášené diskotéky a v Hitlerově bytečku, kde zůstala autentická osvětlovací tělesa, se konají autorská čtení a také Poznaňský básnický festival.

Tíhu a úzkostnost zámeckého mramoru nenazvedne sebeduchovnější verš.

Známý polský básník Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki při svém vystoupení nenápadně upijí kořalku, aby se vůbec odvážil slova - své čtení doprovází roztřeseným ostychem a bezbranným koktáním.

Zato mladí básničtí revolucionáři z Varšavy řvou své verše bez zábran až do ranního kuropění.

Je 60 let po válce a v Poznani volají do nebe dvě 'válečná' místa

Z nitra města vede dlouhá třída, lemovaná platany, na návrší, kde stávala mohutná opevněná vojenská citadela. Na konci války útočila na německé opevnění ruská armáda. Dobít se jí podařilo se až po hrozivém boji, kdy padlo 5 tisíc ruských vojáků.

Dnes jsou jejich hroby rozházeny po stráni jak tiché vykřičníky. A v samém rohu úpatí se krčí bílé zástupy náhrobků anglických letců, sestřelených nad Polskem - co jméno to dramatický příběh.

A pak tu nacházím hrob českého letce Arnošta Valenty. Za války byl po nouzovém přistání zajat a putoval po německých zajateckých táborech.

V jednom z nich, v Saganu se aktivně účastnil legendárního velkého útěku prokopaným stometrovým tunelem, ústícím za dráty v blízkém lese.

Gestapo však 73 útěkářů pochytalo a padesát z nich zákeřně postřílelo. Mezi nimi byl Arnošt Valenta, rodák ze Svébohova u Zábřehu.

Je 60 let po válce a v Poznani volají do nebe dvě "válečná" místa. A každé z nich přitom jiným tónem - Hitlerovský zámek stále nařvanou brutalitou a Valentův hrob tichostí své oběti.