Adam Drda analytik BBC

Ještě ani pořádně neutichl jeho spor s prezidentem Václavem Klausem ohledně kompetencí v zahraniční politice, a už se rýsuje další.

Podle hlavy státu (podobně jako podle opoziční ODS) je totiž euroústava "mrtvý dokument", její zamítnutí ve Francii a Nizozemsku bylo "vítězství svobody a demokracie", pokračovat ve schvalování by bylo absurdní.

Jak by mohl tohle Václav Klaus při svých cestách skloubit s vládním názorem, ví Bůh. A stejně podstatná je otázka, co bude dělat vláda, chce-li i nadále, aby prezident nepostupoval v cizině výslovně proti jejím záměrům.

Je výhodnější a určitě méně riskantní ukazovat spokojeně na krach, než se na něm podílet

Nikdo soudný si přece nemůže myslet, že by Klaus po tak razantních výrocích mohl obrátit nebo dokonce mlčet. Dojde snad teď na "seškrtání" prezidentových oficiálních výjezdů, jímž kabinet vyhrožoval?

Ale to jsou (de facto) podružné otázky. Důležité spíš je, že v obou českých případech, tedy v tom vládním i občansko-demokratickém, je postoj vůči evropské ústavě nedomyšlený.

ODS v čele s prezidentem se snaží vyzískat co nejvíc z euroústavního fiaska už proto, že odporu vůči dokumentu věnovala obrovské úsilí.

Kdyby ratifikace skončily, vytrhne to občanským demokratům trn z paty. Je výhodnější a určitě méně riskantní ukazovat spokojeně na krach, než se na něm podílet.

Vláda se zase oddaně přidržela unijní rozpačitosti. Jak to teď bude? Schvalování dokumentu má podle evropských lídrů pokračovat, zahájí se "debata s veřejností" o důsledcích dvojího zamítnutí ústavy, v roce 2006 se vyhodnotí výsledky.

Vláda se zase oddaně přidržela unijní rozpačitosti. Jak to teď bude?

Jinými slovy, zprávu z Bruselu lze interpretovat takto: zatím vůbec netušíme, jak by se problém měl řešit, bereme si rok na rozmyšlenou. Jak je pro "kompromisní odklady" typické, nebylo těžké dojít ke shodě.

Ministerský předseda Jiří Paroubek k tomu říká: "Nová situace nezpochybňuje pokračování ratifikačního procesu, jehož časový plán bude přizpůsoben každé konkrétní zemi".

A premiér dodal, že některé vlády, které nemají s ratifikací problém, mohou pokračovat podle plánu. Další, které potřebují najít vnitřní politický konsensus, schvalování odsunou.

Jak divně to vyznívá: mluví se o zemích, "hledajících vnitřní konsensus", což přesně znamená vlády zemí, které musí dovést obyvatelstvo k tomu, aby rozhodlo "správně" - anebo musí referenda vynechat a přijmout ústavu v parlamentech.

Tento postup směřuje k tomu, že se nakonec bude rozhodovat podle kritéria, kolik zemí ústavu schválí, nebo odmítne.

Vláda se jenom veze - neprezentuje ani vlastní evropskou koncepci, ani se nesnaží reflektovat politické selhání kolem dokumentu

Bude-li většina "PRO", dává se těm "PROTI" najevo, že stejně není jiné východisko, než se přizpůsobit. Ovlivní to referenda (slabá účast, naštvanost, nezájem), posílí to argumenty odpůrců ústavy, nevyřeší to žádný z problémů, které Nizozemské a Francouzské odmítnutí vyjevily.

Pokud jde o české referendum, Jiří Paroubek si s ním nemusí až tak moc lámat hlavu: jestli se totiž s ODS nedohodne - a nic tomu nenasvědčuje -, nelze veřejné hlasování vůbec vypsat.

Premiér už taky mluví o termínu referenda na přelomu let 2006/2007, tedy hodně po volbách. Do té doby proběhne jakási kampaň, ale jádro otázky už bude řešit příští kabinet.

ODS neříká, co bude "bez ústavy". Její představa Evropy, fungující podle starých pravidel je nereálná, řadě států současné podmínky nevyhovují. Vláda se jenom veze - neprezentuje ani vlastní evropskou koncepci, ani se nesnaží reflektovat politické selhání kolem dokumentu. Jenom pasivně přijímá.