Jan Burian spisovatel, písničkář a Pražák

Ten dům i celou ulici už dávno zbourali (bylo pod nimi uhlí) a tu dívku jsem čtyřicet pět let neviděl.

Podruhé jsem se tam octl v roce 1980 - měli jsme s Jiřím Dědečkem koncert na Vysoké škole báňské v Porubě. Přišli jsme k místní restauraci, najednou se ozvalo "Bacha, dveře!", kdosi otevřel a z lokálu vyhodili na chodník chlapa.

"Ostrava je zakouřené město," zpíval kdysi americký protestní zpěvák Pete Seeger, a bylo v tom víc než jen narážka na popílek.

Počátkem devadesátých let jsme s Oskarem Reifem pravidelně točili pořad v ostravské televizi a město nás chytlo. Oskar dokonce říkal, že kdyby někdy chystal pořad z mých milostných písní, byla by nuda točit ho uprostřed sladkého baroka v Praze.

K těm něžným tématům by to chtělo syrovou Ostravu - hořící komíny, rozpadlé domy, cikánské děti pobíhající mezi vyvrácenými plechy z továren... Tehdy jsem si uvědomil, že to je naše nejromantičtější město. Kam se hrabe Český Krumlov!

Dnes jezdím do Ostravy koncertovat téměř každý měsíc a zírám stále víc. Nevím, čím to je, ale v Ostravě musí být vždycky všechno výraznější než jinde.

Začíná to líčením a oblečením dívek a žen a končí proslulým zábavním centrem kolem Stodolní ulice, kam se prý dokonce pořádají zájezdy z Prahy pro lidi lačné opravdového nočního povyražení. Nápis na kasinu v Nádražní ulici hlásá: ŠTĚSTÍ PRO KAŽDÉHO! Dvojnásobná lež, ale patří to k věci.

Na jedné straně potkáte v Ostravě zubožené bezdomovce v odřených džínových oblecích, chudáky, zoufalce, agresivní primitivy a opilce. Minete je a vstoupíte do prodejny, kde vás obslouží mladí sympatičtí prodavači na úrovni té nejzápadnější laskavosti a zájmu.

Z vybydlených a napůl rozpadlých domků staré dělnické kolonie vzniká zásluhou místní radnice komplex kanceláří a sídel podnikatelů. Na velkém billboardu si přečtete: Ostrava - Mnichov letecky dvakrát denně!

Pořád ještě je ve vzduchu hodně vzteku, bezradnosti a komplexů. Pořád ještě tu je vysoká nezaměstnanost.

Fotbaloví fanoušci se cítí pokořeni, když jim nejlepší hráče vykupují pražské nebo evropské kluby, nadávají a ničí svým bývalým idolům lak na autech.

Ale všechno se tu neuvěřitelně mění. Kolem Stodolní najdete asi pět skvělých antikvariátů, kultura zjevně žije - divadlo, hudba, literatura.

Když jsem před měsícem uváděl předávání cen Magnesia Litera v pražské Městské knihovně, zeptal jsem se Ostraváka Jana Balabána, laureáta ceny za prózu: "To je teď nový trend, že my dovážíme z Ostravy do Prahy fotbalisty a vy nám z Prahy odvážíte literární ceny?"

"Asi jo," řekl spisovatel. Převzal cenu a odjel.

Tak bacha, Ostrava!