Petr Fischer analytik BBC

Premiér Jiří Paroubek na tom nebyl v úterý jinak. Zatímco opoziční část sněmovny žádala jednání o pozici vlády před zasedáním Evropské rady, premiér vzkazoval, že není co vysvětlovat.

K čemu jinému než k 'inscenaci politiky' má sloužit Poslanecká sněmovna - se vším dobrým a špatným, co k tomu patří?

Vláda přece jasně řekla, že po dvou "ne" bude na summitu žádat prodloužení lhůty pro ratifikaci evropské ústavní smlouvy o dva roky. Toť vše.

Kromě toho premiér už dříve naznačoval, že opozice tak jako tak nejedná věcně, neboť sněmovnu bere jako jeviště, na němž neplodně předvádí voličům svou sílu.

Obě námitky jsou dost dětinské. Nejprve ta druhá, divadelní, kterou rádi opakovali všichni předchozí premiéři ČSSD, s výjimkou Miloše Zemana.

K čemu jinému než k "inscenaci politiky" má sloužit Poslanecká sněmovna - se vším dobrým a špatným, co k tomu patří?

Kde jinde mají probíhat politické půtky, přestřelky a důležité diskuse, z nichž pochopitelně nikdy nelze vypreparovat populistické a demagogické argumenty, které do politiky prostě patří?

Při projednávání zákonů ve sněmovně je běžně používají všichni a také nikdo neřekne, že diskuse nemá cenu.

Je pravda, že tady poslancům právo na diskusi a pravidla diktuje jednací řád, ale proč ho nerozšířit a nevytvořit prostor pro podobné diskuse, jaké pravidelně žádá opozice na evropská témata.

Ať si to všichni vyříkají, tvrdě, ve stanoveném prostoru, sněmovna potřebuje skutečné interpelace jako sůl.

A vláda nemá právo něco takového odmítat, protože je odpovědná i voličům opozice, i oni jsou občané České republiky.

Původní Paroubkova námitka - pozice je jasná, není co vysvětlovat - také neplatí.

Kdo sledoval úterní rozpravu, spatřil tradiční obrázek dvou ortodoxních monologistů, kterým už ani nestojí za to, brát druhého za slovo

V demokracii, má-li být živá, nikdy nic není dostatečně jasné. Vláda musí být připravena neustále vysvětlovat a nemůže komunikovat s opozici prostřednictvím oficiálních stanovisek ze zasedání vlády nebo dokonce skrze média.

Ve sněmovně se nakonec pod tlakem okolností - nebylo dost vládních poslanců na zamítnutí bodu - o Evropě mluvilo. Ale čistě formálně.

Premiér Paroubek přečetl, co měl, nešlo o výzvu k diskusi. Ale podobně se zachovala i ODS, která v reakci na rychlé ukončení schůze, pouze zopakovala své stanovisko.

Přitom předseda poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý měl o čem mluvit. Co si kupříkladu ODS myslí o nebezpečí renacionalizačních tendencí, jichž se český premiér obává jako následku krachu ústavní smlouvy?

A jaký názor má ODS na to, že Británie by podle Paroubka mohla záměrně celý proces utopit?

Kdo sledoval úterní rozpravu, spatřil tradiční obrázek dvou ortodoxních monologistů, kterým už ani nestojí za to, brát druhého za slovo.

A to premiér Paroubek mluvil o tom, jak schopně umí argumentovat a jak mluví pro lidi.

Své diskutérské schopnosti ale hodlá zřejmě předvádět výhradně v médiích, možná i proto, že ve sněmovně by setkání s vlastními limity mohlo přece jenom trochu víc bolet.