Zdeněk Lukeš historik architektury

Dlouhá léta tam nebyl a v paměti z občasných cest z totalitní éry za nákupy u nás nedostatkového zboží nebo na koncerty u nás rovněž nedostatkových rockových skupin si město pamatoval jako atraktivní metropoli.

Z uvedeného plyne mimo jiné poučení, že deregulace je potřeba velmi dobře připravit, jinak může být výsledkem přesný opak toho, co bylo původně zamýšleno

Ve srovnání s tehdejší Budapeští vypadala Praha omšele a šedivě.

Nyní byl proto šokován, když zjistil, že je to naopak maďarská city, která působí pochmurně, jen co sejdete z hlavních turistických tahů - špinavé a otlučené fasády neorenesančních paláců, které ještě pamatují zlatou éru rozkvětu města, staré lešení podpírá rozpadající se balkóny a arkýře.

Závěrem pan exministr odhalil důvod, proč je situace taková: Maďaři totiž stále mají regulované nájemné a majitelům tudíž schází na rekonstrukce domů peníze. Celý text byl koncipován jako apel pro prosazení tržních nájmů. Měl však jeden háček.

Reakce na internetový článek od leckdy velmi zasvěcených čtenářů z Česka i Slovenska totiž autora rychle usvědčily z těžkého omylu: byla to právě maďarská metropole, která začala z postkomunistických zemí jako první s deregulací nájemného.

Provedla ji už na počátku 90. let, ale zřejmě velmi nešťastným způsobem. Nájmy stouply náhle několikanásobně a lidé je prostě nedokázali platit.

V Maďarsku také neproběhly restituce našeho typu, rodinám původních majitelů se vracely například jen jednotlivé byty, nikoli celé domy. To vedlo k tomu, že investovaly do náročných oprav svých apartmá, ale nikoli do celkové rekonstrukce stavby.

Z uvedeného plyne mimo jiné poučení, že deregulace je potřeba velmi dobře připravit, jinak může být výsledkem přesný opak toho, co bylo původně zamýšleno. Koneckonců situace v Budapešti je toho příkladem.

Na internetu si politik nemůže dovolit jen tak něco plácnout nebo přinést neověřené či záměrně neúplné informace

Není přitom asi třeba připomínat známou skutečnost, že deregulace není všelékem; existuje řada vyspělých zemí, kde je nájemné rozumně regulováno a celý systém trhu s byty funguje spolehlivě.

Uvedený příklad je pro mne jedním z mnoha, které dokazují, jak skvělým vynálezem je internet. Tady si politik nemůže dovolit jen tak něco plácnout nebo přinést neověřené či záměrně neúplné informace.

Reakce čtenářů jsou v tomto médiu okamžité, doslova v několika vteřinách často mohou usvědčit autora textu z omylu, lži nebo manipulace. Je to nemilosrdné, ale funguje to výborně.

Zpětná vazba např. v novinách je dlouhá a mnohdy už nezasáhne původní čtenáře: prvotní text je často uveden palcovými titulky na první straně, ale dementi či korigující reakce je otištěna až po několika dnech, týdnech, měsících a krčí se někde vzadu v koutě.

Pravda, internet je médiem poněkud anarchistickým, debaty tu neřídí žádná redakce a nikdo nemá záruku, že hlas anonymního čtenáře říká pravdu. Soudný člověk si však dokáže udělat na problém názor.