Adam Drda analytik BBC

"Druhou várku" vyhrál Rom Vlastimil Horváth - a najednou to vypadá, že jeho vítězství staví na hlavu všeobecně sdílenou představu o většinově protiromsky zaměřených Češích.

Vítězství Vlastimila Horvátha asi ukazuje, že to protiromské zaměření není absolutní, pořád to však - bohužel - neznamená nic jiného, než že soutěž vyhrál kluk, který zpívá tak, že se to lidem líbí

Co se děje? Znamená to, že mladí lidé už v sobě nemají předsudky starší a střední generace? Že je odvrhli pod dojmem skvělých pěveckých výkonů? Že to celkově není s národem tak zlé?

Je to tak, jak řekl předseda TV poroty Michal Horáček, že totiž "/Vlastimil Horváth/ udělal pro Romy víc, než politici za posledních padesát let"?

Bylo by hezké, kdyby soutěž ukázala nějakou doposud skrytou českou toleranci, a dokonce ji - jak naznačuje Horáček - dokázala posílit, ale pokud jde o vztah k Romům, důležitý není jeden vítěz pěveckého klání, nýbrž to, s čím se člověk setkává v každodenním životě.

Vítězství Vlastimila Horvátha asi ukazuje, že to protiromské zaměření není absolutní, že možná dokonce není čistě rasistické (nechuť a nenávist k Romům tvoří směsice rasismu, sociálních předsudků, špatných osobních zkušeností, mediálních stereotypů, obyčejné xenofobie atd. atp. - podobné to bylo pře válkou s antisemitismem).

Pořád to však - bohužel - neznamená nic jiného, než že soutěž vyhrál kluk, který zpívá tak, že se to lidem líbí, vizuálně se v podstatě neliší od svých "většinových" vrstevníků, a své "romství" (soudě alespoň z novin, autor by se pana Horvátha nerad dotknul) spíš potlačuje.

Stačí si přečíst jedinou internetovou diskusi o zamýšleném památníku na místně koncentráku v Letech u Písku, aby se člověk držel při zemi a nepropadal zbytečným iluzím

Národem milovaná zpěvačka Lucie Bílá je taky Romka, ale její opakovaná vítězství v různých anketách žádný sestup intolerance nevyvolala.

A koneckonců, romské kapely byly taky vždycky v oblibě, zvány na nejrůznější slavnosti a večírky...

Stačí si přečíst jedinou internetovou diskusi o zamýšleném památníku na místně koncentráku v Letech u Písku, aby se člověk držel při zemi a nepropadal zbytečným iluzím.

Až při podobných příležitostech přestanou převládat názory, že "takový pracovní tábor byl v pořádku a bylo by dobré tam líné Romy znovu nahnat", začne se snad blýskat na lepší časy.

A ještě jedna "velká soutěž" skončila - v pátek "země našla Největšího Čecha" - Karla IV.

I v tomhle případě je třeba být opatrný v interpretaci, ale přesto pár poznámek.

Především: nedopadlo to tak hrozně, jak čekali největší skeptici, nenastaly například "orgie nacionalismu" (s nimiž počítal kupříkladu autor těchto řádků), ani nezačali populární herci a sportovci válcovat skutečně významné postavy.

Vyhrál křesťanský panovník Karel IV. - a proč ne? Je to důsledek nějakých zjednodušených tradovaných školních a mediálních obrazů?

Možná ano, dokonce "asi ano", ale jsou v české společnosti horší "tradované obrazy", než ten Karlův.

Na dalších dvou místech skončili T. G. Masaryk, třetí Václav Havel. A zase: Proč ne?

Hlasující Češi výrazně nevyzdvihli nikoho, kdo v krutém dvacátém století položil za svou vlast a za své bližní život nebo ten život nasadil

Nevypovídá to sice nic o tom, že by si Češi třeba z Masarykova odkazu dokázali vzít to podstatné, ale výsledkem ankety mohla být pořádná ostuda (třeba v podobě vítězství nějakého zlatého slavíka).

V čem je anketa zklamání? Hlasující Češi výrazně nevyzdvihli nikoho, kdo v krutém dvacátém století položil za svou vlast a za své bližní život nebo ten život nasadil, ať už jako aktivní bojovník proti nacismu nebo proti komunismu.

Jan Palach skončil čtyřicátý pátý. Rudolf Vrba nebo Richard Glazar, kteří riskovali všechno, aby vydali svědectví o nacistických vyhlazovacích táborech se neobjevili vůbec.

Milada Horáková zůstala na třicátém šestém místě.