Petr Fischer analytik BBC

Na Slovensku a v Maďarsku už tento dokument bez problému schválil parlament, v Polsku a Česku politici po francouzském a nizozemském "ne" váhají nad pořádáním referenda, protože průzkumy veřejného mínění ukazují klesající zájem obyvatel.

Shoda čtyř premiérů z nových členských zemí není v evropském sporu o dvakrát zamítnutý dokument ničím přelomovým.

Přimkli se ke starému jádru unie, které už nějaký čas naznačuje, že když Evropa nebude pokračovat v integraci, udělá se samo pro sebe

Zdá se, že čtyřka pouze dává najevo, že poslední evropský projekt nepovažuje za ztracený, je to vyjasnění pozice, před rozhodujícím zasedáním Evropské rady v Bruselu příští čtvrtek a pátek. Jde ale o mnohem víc než o taktickou přípravu před bitvou.

Premiéři Visegrádu se postavili na stranu Francie a Německo, které prosazují pokračování ratifikace. Přimkli se ke starému jádru unie, které už nějaký čas naznačuje, že když Evropa nebude pokračovat v integraci, udělá se samo pro sebe.

Visegrád tím chce zřejmě říci, že si nepřeje Evropu několika rychlostí a že Francie a Německo jsou pro politiku a zejména ekonomiku těchto čtyř zemí mimořádně důležité.

A potom už běží jednání o budoucím rozpočtu Evropské unie na roky 2007 až 2013, kde se politická podpora, jakou visegrádská čtyřka dala Francii a Německu, může počítat.

To vše jsou tradiční úvahy počtářsko-strategické politiky, které se někdy až příliš vznešeně říká diplomacie.

Premiéři Visegrádu ke svému kroku mohli mít mnohem jednoduší důvod. Když už jednou v Římě na ústavní smlouvu vsadili, chtějí vytrvat až do trpkého konce. Maďaři a Slováci, kteří řekli ano, ani nemohli jinak.

Premiéři Visegrádu se chovají v logice své vize jednotné Ev

Může to vypadat jako nerealistická politika, která nebere do úvahy právní souvislosti rázného "ne" dvou zakládajících zemí a ignoruje zdrženlivost Británie, jež prozatím na dobu neurčitou zastavila přípravy na referendum.

Ale to je pohled analytiků, jejichž myšlení je konfigurované dle tradiční diplomatické logiky, a potom názor lidí, kteří od počátku ústavu nechtěli.

Premiéři Visegrádu se chovají v logice své vize jednotné Evropy, jejíž součástí je nakonec i to, že při příliš velkém napínání se může přetrhnout jemné a citlivé tkanivo evropské spolupráce.

Jestli lídři čtyřky tuto logiku domýšlejí skutečně až do konce, je jediná velká pochybnost, jež nad jejich politickým gestem visí.

Problém s překladem

Český premiér Jiří Paroubek má tedy ve věci ratifikace evropské ústavní smlouvy jasno - platí to, na čem se dohodl se třemi středoevropskými kolegy, musí se pokračovat.

Na začátku týdne ale tak jasno ještě nebylo. Premiér Paroubek sice od začátku tvrdil, že v ratifikaci se musí pokračovat, ale když v pondělí britská vláda pozastavila plány na referendum, Paroubek poskytl rozhovor televizi BBC.

No a ten, kdo viděl pořad Newsnight mohl z úst českého premiéra slyšet, že pořádání referenda "is impossible at this moment", v tuto chvíli není možné.

Premiér se hned druhý ohradil, muselo dojít k nedorozumění, byl to rozhovor na dálku a premiér prý tak úplně nevěděl, na co se ho BBC ptá.

Ze záznamu je jasné, že Newsnight rozhovor s premiérem Paroubkem předtáčel a že byl stříhán, nebyl vysílán živě.

Byla to zbytečná nepříjemnost, které se mohl premiér vyhnout buď tím, že by rozhovor na dálku odmítl, nebo pak tím, že by dal přednost překladu a vyjadřoval se v češtině

Premiér pak také Lidovým novinám, které z Paroubkova vyjádření udělaly zprávu dne, vysvětloval, že mu při rozhovoru pomáhala překladatelka, kdyby se náhodou spletl.

"Pořád se mě ptali dokola na jednu věc," řekl premiér, snad pro to aby vysvětlil, že v takovém zmatku a tlaku se může splést každý, zvlášť když mluví cizím jazykem.

Faktem ovšem je, že zmiňovaná věta padla a že chvilkově zmátla řadu zahraničních politiků, pozorovatelů a novinářů, i když z kontextu a následujících Paroubkových vyjádření bylo jasné, že on je spíše na straně pokračování ratifikace.

Byla to zbytečná nepříjemnost, které se mohl premiér vyhnout buď tím, že by rozhovor na dálku odmítl, nebo pak tím, že by dal přednost překladu a vyjadřoval se v češtině. Pak by možná k nejasnostem nemuselo dojít.

Je určitě skvělé, když čeští politici hovoří cizími jazyky a dokážou se domluvit se svými protějšky, ale pokud si nejsou úplně jisti a vystupují veřejně, není přece žádná ostuda mluvit česky.

A překlad se dá pak buď autorizovat, nebo spravedlivě zkritizovat.

Festival spisovatelů

Prahou tento týden proběhli významní literáti celého světa. Na tradiční festival spisovatelů, který má po minulých ročnících velmi dobrou pověst, dorazili mimo jiných i izraelský spisovatel David Grosmann nebo americký básník Ed Sanders.

O festivalu se hodně psalo, někteří hosté se dostali i do vysílání České televize.

Občas to byl tristní zážitek - Ed Sanders se například musel vyrovnat s otázkou nezúčastněného moderátora, co prý on na to, že se mu říká "šílený básník".

"Mad poet," začal svou odpověď Sanders, "nevím, čtyřicet let žiju s jednou ženou, bydlím v jednom domě, píšu básně..."

Jako by v Česku nebyli lidé, kteří by se se Sandersem dokázali skutečně zaujatě bavit o psaní, o jeho textech. Spisovatel nemusí být nutně mediální bavič.

Hvězda Houellebecq

Největší hvězdou, psalo se letos, byl francouzský spisovatel Michel Houellebecq, kterému v Česku vyšla jediná kniha Rozšíření bitevního pole.

Čtenáři, posluchači a diváci se o něm většinou dozvěděli jen to, že je to provokativní autor, který byl nařčen z pornografie a proslavil se protiislámskými výroky.

Ani z jediného rozhovoru s Houellebecqem v Salonu Práva nemohl člověk získat dojem, že se spisovatel baví s někým, kdo jeho knihy skutečně čte, že se jimi zaobírá, že se je snaží rozebírat, kritizovat, chápat.

Jako by nikoho nezajímal jeho mimořádně zajímavý pohled na současný svět, prezentovaný zejména v knihách Elementární částice a Platforma

Odraz letošního festivalu spisovatelů v médiích byl výsledkem sběru mediální aury, kritika končila u otázky: "co jste myslel tím a tím."

Nikdy se nešlo dál - mimo banality, za tuhle bariéru, o níž někteří mediální manažeři tvrdí, že je to bariéra na straně příjemce.

Chce snad někdo v Česku vědět víc o Sandersovi než to, že patřil k undergroundu, že Grosmann zajímavě píše o současném Izraeli a že Houellebecq provokuje a vyvolává skandály?

Příklad Houellebecqa je dvojnásob křiklavý. Jako by nikoho nezajímal jeho mimořádně zajímavý pohled na současný svět, prezentovaný zejména v knihách Elementární částice a Platforma.

Houellebecq důkladně analyzuje globální marketingové myšlení, zkoumá to, čemu se říká možnosti návratu k tělu, k opravdové slasti, která není zanesena umělostí rozumu.

Houellebecq je mnohem víc, než několik detailně vykreslovaných souloží, které licoměrné moralisty přesvědčily o tom, že jde o pornografii.

I příští rok bude festival spisovatelů...