Martin Valášek šéfredaktor revue Souvislosti a středoškolský učitel

Práce jim vystačí na dlouho, šetří si ji, nikam nespěchají. Kam by taky: čas normalizační neodsejpá, táhne se jak med.

Když fotograf dotelefonoval, zaklel, usedl k počítači a začal hladkou kůži z ženina krku kousek po kousku kopírovat na její obličej

Pokud se za minulého režimu historické památky vůbec opravovaly, trvalo to vždy velmi dlouho. Jedním z charakteristických obrazů totalitní nehybnosti je například fotografie pražského Staroměstského náměstí několik let obandážovaného lešenářskými konstrukcemi.

V dobách polistopadových jde všechno jednodušeji a rychleji, což ještě nemusí být pro dobro budov samotných.

Často je ponechána pouze průčelní stěna, zbytek domu odkrájen a vybagrován a za fasádou se postaví nová, sklo-betonová kostka. Nezůstal sice kámen na kameni, ale liteře zákona bylo učiněno zadost, tak co...

Fasádou se však v přeneseném slova smyslu může rozumět i tvář nebo obličej, nejčastěji ve spojení "rozbít někomu fasádu". Pěkný příklad najdeme v Příručním slovníku jazyka českého.

Citace z Ignáta Herrmanna zní: "Dlouho jsem nevěděl, že se paní Šustrová maluje, až jednou v Šárce při hrozném dešti jí cela ta fasáda stekla za krk."

I fasáda-obličej, fasáda-tvář, se dá nově nahodit - to jest různě upravit a doladit.

Před časem jsem navštívil svého známého fotografa v redakci jednoho tuzemského deníku. Ve víkendovém magazínu měl vyjít exkluzivní a jistě navýsost investigativní rozhovor s nějakou paní politikovou.

Jakýsi poradce mého známého právě po telefonu instruoval, které ze schválených fotografií je třeba ještě vylepšit.

Když fotograf dotelefonoval, zaklel, usedl k počítači a začal hladkou kůži z ženina krku kousek po kousku kopírovat na její obličej.

Přímo před mýma očima tak vznikala dokonalá iluze reality. Namísto chirurgie plastické - grafická.

Trochu jiný typ fasádování je možno vidět v některých lesklých časopisech, kde v rubrice nazvané třeba Popelka, Proměna nebo Před & Po vytvářejí z takové normální paní barvotiskové stvoření.

Někdy jsou i takzvaná seriózní média celá u vytržení z toho, že se nějaký politik či politička jinak učesal a oblékl, a ukazují nám, jak to s námi ti naši předáci vizuálně koulejí.

Není divu, že nad těmito obrázky může někoho napadnout, jestli by nebylo ve vybraných případech lepší dát volnou ruku oněm rádoby-architektům, aby za ponechanou fasádou krájeli, bagrovali a přestavovali, co to dá.

Při pomyšlení na všechny ty tváře a fasády jímá člověka úzkost. Ta se ještě prohloubí, vzpomene-li porýpané a zjizvené tváře naší krajiny.

Hle, místo nejen pro krajinné ekology a architekty, ale i pro vizážisty, imagemakery, stylisty a faseliftery.

Prostor pro média, aby zkoumala a zachycovala tvář, která by nás měla zajímat ze všech nejvíce, která tu bude, až všechny fasády a tváře světa vezdejšího pominou.