Petr Fischer analytik BBC

Stačí se podívat za naše západní hranice.

Současná vládní koalice dlouhodobě drží stabilní růst ekonomiky. A přesto je tato vláda neoblíbená a většina voličů chce změnu

Německé hospodářství dlouhodobě stagnuje a kancléř Schröder musí vyhlašovat předčasné volby, neboť jeho vláda neví, kudy dál.

Nezaměstnanost ve Francii vyšplhala k deseti procentům, hospodářství není rozhodně v pohodě a Francouzi se bouří a trestají vládu odmítnutím evropské ústavní smlouvy.

Británie dlouhodobě udržuje dobrá ekonomická čísla a premiér Tony Blair a jeho strana díky tomu vyhraje volby, vzdor skutečnosti, že naprostá většina Britů byla proti válce v Iráku a většina z nich je dodnes přesvědčena, že vláda před válkou buď lhala, nebo informace přibarvovala.

Dobrá hospodářská situace a naděje v pokračování jako argumenty převážily.

V České republice nic takového neplatí. Alespoň doposud ne.

Současná vládní koalice vedená sociálními demokraty dlouhodobě drží stabilní růst ekonomiky, nízkou inflaci, k níž pomáhá vývoj v zahraničí, reálné mzdy slušně rostou - slovem, životní úroveň se nutně musí zvyšovat.

A přesto je tato vláda neoblíbená a většina voličů chce změnu - z větší části ODS, z menší komunisty.

Řekne se, že Grossův skandál s bytem byl na voliče příliš, ale tato vláda nebyla oblíbená ani za premiéra Špidly, který patří k premiérům s nejmenší důvěrou vůbec.

Znamená to snad, že v Česku lidé na ekonomickou stabilitu nereagují? Že je pro ně podstatnější sympatie nebo dokonce morálka politiků?

V minulosti tomu tak nebylo. Krizový rok 1997 přinesl velký ekonomický skluz a měnila se vláda, i když by někdo mohl namítnout, že k tomu hodně pomohly problémy s financováním v ODS.

Je to únava z osmi let sociálnědemokratické vlády, únava z tahanic uvnitř Lidového domu, ze stylu politiky, který tato strana razila?

Ale ODS pořád s Václavem Klausem v čele se tehdy dostala na dosah třicetiprocentní podpory.

ČSSD v roce 1998 vyhrála kvůli ekonomice a kvůli Miloši Zemanovi, který z krize hospodářství udělal hlavní téma voleb.

Totéž se opakovalo v roce 2002, kdy ČSSD opět vyhrála. Pomohl jí sice odpor ke klausovské kampani ODS, ale Vladimír Špidla tehdy přesvědčil i poukazem na růst ekonomiky, který měl pokračovat.

Špidla se vyhnul i kritice za růst nezaměstnanosti a dluh - stačilo mu poukázat na špatné dědictví po ODS.

Proč tedy tentokrát slušný stav hospodářství nepřináší ČSSD žádné body?

Je to únava z osmi let sociálnědemokratické vlády, únava z tahanic uvnitř Lidového domu, ze stylu politiky, který tato strana razila?

Jiné důvody se dají stěží najít, snad kromě mírně idealistické představy, že na voliče silně zabírá Modrá šance ODS, ale proč vlastně nebýt chvíli idealistou třeba i na druhou stranu.

Do voleb zbývá celý rok a leccos se může změnit. Ztráta, kterou ČSSD má na své modré rivaly, je ale tak velká, že ji stabilizující premiér Paroubek asi těžko bude moci dohnat.

Clintonovo heslo ČSSD zcela jistě použije. A po očekávané prohře ho v povolební analýze bude muset změnit. Je to v důvěře a ve stylu, a pak v ekonomice, hlupáci!