Petr Fischer analytik BBC

Ideologická zásadovost byla vždy důležitější, opoziční i ta vládní.

Velké výjimky byly v podstatě jen dvě - tou první byla jednota vůči nárokům odsunutých Němců, motivovaná poněkud nevyzrálým národním sebevědomím, a teď až nečekaná ochota k jednání v otázce důchodové reformy.

Ale jaká je to vlastně ochota, a k čemu?

Politici přistoupili na sestavení odborné komise, která dává dohromady různé modely reformy, vypočítává jejich dopady na státní rozpočet a příjmy občanů.

Komise tak plní funkci počítačového stroje, z něhož má vypadnout jakási strukturovaná analýza.

V české politické kultuře nikdy nebylo zvykem, aby znepřátelené strany jednaly v zájmu celku

Premiér Jiří Paroubek si dokonce myslí, že komise doporučí politikům, jaká varianta je pro budoucnost České republiky nejlepší.

Jako by důchodová reforma byla čistě odborná, mechanicko-matematická záležitost, něco jako sociální Temelín, a nikoli svrchované politické rozhodnutí.

Nikdo nepochybuje o tom, že počítač takzvané Bezděkovy komise funguje dobře, ostatně odborných propočtů se už v Česku udělala celá řada, v tom problém není.

Program nakonec semele všechno, ale pak musí přijít někdo, kdo řekne, tohle je politicky únosné, tohle ne.

Jinými slovy počty končí ve chvíli, kdy se do programu zahrnují nekvantifikovatelné ukazatele jako je sociální citlivost, tradice, pružnost finančních trhů, které by musely nést tíhu plánovaných přesunů peněz ze státního důchodového spoření, ochota riskovat nebo prachobyčejná odvaha.

Tady politikům modelování Bezděkovy komise může v mnohém pomoci, ale to hlavní musejí nakonec udělat sami.

Ochota k jednání o důchodové reformě, kterou včera opět potvrdili šéfové ODS i ČSSD, z tohoto pohledu nevypadá tak dobře, jak se jeví z ohledu počtářského.

(...) jako by důchodová reforma byla čistě odborná, mechanicko-matematická záležitost, něco jako sociální Temelín, a nikoli svrchované politické rozhodnutí

Politici se zatím dohodli jen na tom, že budou společně počítat, a uznali, že čísla a matematické operace jsou stejné pro všechny.

Ale ani v nejmenším nenaznačili, že by docházeli ke shodě v otázce, jak velkou míru solidarity hodlají zachovat.

Přitom jde o politicky nejdůležitější otázku dalších dvacet třiceti let, jejíž význam překračuje houfně přetřásané "ne" ve dvou evropských referendech nebo české "ano" při vstupu do Evropské unie.

O důchodech však žádné referendum v Česku nebude, občané se k nim mohou vyjádřit jen zprostředkovaně ve volbách. Ale kdo volí podle představ stran o důchodové reformě?

A jak přesně a spolehlivé tyto představy jsou? Provokativně řečeno: neskrývá se právě tady budoucí největší skandál české demokracie?

Průzkumy dlouhodobě ukazují, že ty příští volby vyhraje ODS.

Její předseda Mirek Topolánek dnes tvrdí, že je ochoten jednat a dělat kompromisy.

Cenné sliby, které po volbách stojí za připomenutí.

Topolánek ale bude potřebovat především rozhodnost.

S reformou se musí začít už v prvním roce nové vlády, počítání už bylo dost.