Leo Pavlát ředitel Pražského židovského muzea

Těch fotografií se tak už nashromáždila pěkná hromádka, a teprve když jsem si je nedávno všechny prohlédl, uvědomil jsem si, jak moc se naši přátelé změnili.

Dnes už všechny ty barevné obrázky a vemlouvavé slogany považujeme za něco, co jako by k životu patřilo odnepaměti. Pravda to však není

S odstupem, jaký nabízí právě jen fotografie, jsem zaznamenal proměnu mladého páru v manžele středního věku, jimž přibývají, rostou a dospívají děti.

V běžném životě, při pravidelných setkáních s našimi známými jsem si všechny ty změny takto pronikavě neuvědomil - tak jako nezaznamenáme spoustu jiných nových skutečností jen proto, že jsme s nimi v každodenním styku.

Ne vždycky je však náhlé zjištění, jak se věci opravdu mají, k potěše. Co se tak třeba na chvíli zastavit, rozhlédnout se kolem sebe a uvědomit si, jaké místo v našem světě připadá reklamě.

Doba, kdy pan Vajíčko z komunistických televizních reklam nabízel jako vrchol občanovy touhy lak na vlasy Lybar nebo jen obyčejné zelí, je naštěstí pryč.

Za necelých dvacet let ve svobodné společnosti jsme však dospěli do jiné krajnosti - do stavu, kdy alespoň ve městě jako by nebylo místo, z něhož se nám něco nenabízí a nevnucuje, odkud nás nikdo k ničemu nepřemlouvá a o ničem nepřesvědčuje.

Uniknout reklamě ve městě nelze - pokud se nechceme vydat do ulic se zavázanýma očima a se zátkami v uších.

Tahle proměna k nad vším triumfující reklamě se udála poznenáhlu, nepozorovaně. Dnes už všechny ty barevné obrázky a vemlouvavé slogany považujeme za něco, co jako by k životu patřilo odnepaměti. Pravda to však není.

Atak reklam je rok co rok silnější a co hůř, dnes už je každý z nás chtě nechtě v jejich službách. Stali jsme se reklamními agenty tím, co si oblékáme, v jaké tašce si neseme z obchodu nákup, do jakého rámečku nám v servisu dali poznávací značku na auto.

A za tohoto stavu věcí, kdy zotročení reklamou je téměř absolutní, čtu v novinách strašlivou zprávu: Reklamy je možno umístit do vesmíru, přímo na oblohu.

Pamatuji si, že jako dítě jsem viděl o prázdninách letět malé motorové letadlo, které za sebou jako papírový drak ocas táhlo velkými písmeny vyvedený název místní vyhlášené restaurace.

Před pár lety jsem ve Washingtonu spatřil na nebi pomalu se rozplývající oblačný nápis - jak se ho podařilo vyvést, netuším.

Teď je však již technicky možné zavěsit na obloze velké reklamy viditelné bez dalekohledu, z libovolného místa naší planety.

Básníci již snivě nebudou psát o Luně, ale o sinavém světle nejlepšího stavebního spoření

Na noční obloze se tak vedle Měsíce ocitne třeba nabídka nových sušenek nebo pracích prášků.

Básníci již snivě nebudou psát o Luně, ale o sinavém světle nejlepšího stavebního spoření. A pokud bude zataženo, namísto hvězd budou zářit jenom značky mobilních telefonů, pleťových krémů a čokolád.

Děti, které se do takového světa narodí, to budou považovat za normální. A učitelé budou mít potíž vysvětlit, že Země krouží kolem Slunce, a ne kolem nebeského deodorantu.