Ondřej Štindl analytik BBC

Ta kampaň sotva začala a do 16. června, kdy se na summitu evropské rady bude rozhodovat o dalším osudu ratifikace evropské ústavy, se toho v ní moc nestane.

Na dramatický vývoj v Evropské unii česká vládní koalice reagovala už téměř rituální a trochu bezpředmětnou šarvátkou

I sociální demokraté přitom souhlasí s tím, že po jednání na celoevropské úrovni se kampaň bude odpovídajícím způsobem upravovat - těžko také mohli přijít s něčím jiným.

Dá se tedy říci, že na dramatický vývoj v Evropské unii česká vládní koalice reagovala už téměř rituální a trochu bezpředmětnou šarvátkou.

Předsedovi lidovců Miroslavu Kalouskovi bychom asi měli přiznat, že přišel s docela rozumným návrhem.

Pozastavení kampaně do summitu by sice byl krok spíš symbolický, nějaké jednání demokratické reprezentace o společné pozici ohledně dalšího postupu by ale smysl mělo.

Přinejmenším proto, že volby v příštím roce možná přinesou změnu vládní garnitury a na evropské půdě se tou dobou bude odehrávat zásadní debata - ať už bude o osudu ratifikace již rozhodnuto, nebo ne.

Pokud by Česká republika v jejím průběhu v závislosti na volebním výsledku nějak výrazně změnila svou pozici, její věrohodnosti by to nikterak neprospělo.

Navíc průzkumy veřejného mínění naznačují, že i po příštích volbách by se mohla zrodit stejně vratká koalice, jako je ta současná.

Ne snad, že by se rozložení sil do voleb nemohlo změnit, fakt ale je, že jinou vládu než těsně většinovou či menšinovou země v posledních letech nepoznala.

Zaujetí nějaké společné pozice nebo alespoň vydefinování jakéhosi rámce, z nějž by česká reprezentace - ať už bude jakákoliv - neměla vybočit, by váhu českého postoje mohlo jen posílit. Jednat se ovšem nebude - alespoň zatím.

Do značné míry je to ovšem zásluha lidové strany, která svoje návrhy prezentovala takovým způsobem, jako by snad ani sociálním demokratům nechtěla dát jinou možnost než je odmítnout.

Miroslav Kalousek si v tomto případě pro sebe vymyslel part zraněné nevinnosti, která přichází s čímsi rozumným, aby byla odmítnuta.

Miroslav Kalousek těžko mohl předpokládat, že ve chvíli, kdy ho větší část ČSSD vnímá jako veřejného nepřítele číslo jedna, si vedení sociální demokracie může dovolit akceptovat jeho dopředu a bez nějakých konzultací formulované požadavky.

Navíc v situaci, kdy se Jiří Paroubek snaží obsadit roli nesmlouvavého a úspěšného bojovníka.

Miroslav Kalousek si v tomto případě pro sebe vymyslel part zraněné nevinnosti, která přichází s čímsi rozumným, aby byla odmítnuta.

Premiér i šéf lidovců nakonec dostali šanci svoje role předvést.

Na čistě účelově použitou představu společných jednání demokratických stran zbyla nevděčná úloha kalkulované ztráty v bitvě tuzemských politických veličin.