Marek Šálek redaktor časopisu Týden

Před domem téměř neustále chumel vrstevníků, za domem haldy hlíny u rozestavěné dálnice a jámy od věčně opravovaného teplovodu.

Už to skýtalo východisko k docela romantickému a napínavému dětství.

S chutí vzdálit se od rodičů nám však začalo být sídliště poněkud těsné.

Zachránili nás spolužáci, kteří doma dokázali vyprosit klíče od venkovské chalupy.

Kromě nezřízeností úměrných jinošskému věku jsme v kulisách tuzemských lesů, vod a strání přicházeli na chuť praskajícímu ohni v kachlové peci, svazkům starých časopisů na záchodě, dokonce i páprdovskému houbaření a zavařování.

Patřím ke generaci prvních panelákových dětí a nevzpomínám na naše sídliště ve špatném

Jestli si pamatuju dobře, vyráželi někteří z nás časně po ránu ještě se zkaleným zrakem na poměrně vzdálený statek pro čerstvě nadojené mléko.

Připadali jsme si najednou jako vyměnění, zasaženi zjištěním, že existuje taky jiný život než ten městský, panelákový.

Jenomže co si budeme namlouvat, chalupy jsme tehdy víceméně vybydlovali.

Natírat ploty, okopávat záhony, bílit štíty, vytrhávat kopřivy, překládat střechy, většina z toho zůstávala na rodičích.

Zcela výjimečné rovněž bylo, aby někdo z nás přiložil ruku ke společnému sousedskému dílu a dokázal třeba obstarat pípu na tancovačku do místní hasičárny.

Zvláštnosti pobytu na českém venkově jsme především konzumovali, často plnými doušky.

Zvláštnosti pobytu na českém venkově jsme především konzumovali, často plnými doušky

Vybavil jsem si tohle všechno nedávno, když nám se ženou takříkajíc spadl do klína její rodný dům. A s ním i starost o něj.

Rodiče, kteří tu žili víceméně natrvalo, se o všechno dokázali postarat sice s vypětím sil, ale pořádně.

V našem případě o něčem podobném nemůže být řeč.

Ve stavení se stodolou, maštalí, kůlnou, rozlehlým dvorem, ještě větším sadem a dvěma zahrádkami donedávna plnými květin a zeleniny, je najednou celý týden ticho a prázdno.

Přijet sem po třech týdnech znamená deset hodin sekání trávy.

Neobjevit se tady rok, znamenalo by to strávit tady celou dovolenou. Ořezat větve, zadělat díry po vypadlé omítce, vyčistit okapy, natřít okna, protáhnout komín, poradit si s vyvalenou zídkou.

Není to příliš vysoká cena za romantickou iluzi, kterou si chalupáři tak rádi hýčkají? A k tomu úmorné páteční a nedělní cesty po ucpaných silnicích!

Musíme sem jezdit častěji, abychom si to tady měli čas užít, vkrádalo se nám do úst. Pak jsme si zopakovali to první děsivé slovo: "musíme"

Takovou samomluvu jsem vedl minulý víkend, když jsem seděl strhaný na zápraží a četl esemesky od šťastlivců bez chalupy.

Hlásili se z návštěvy Londýna, cyklovýletu po moravských sklípcích. Měli čas na své blízké, na zajímavou knížku, zkrátka na odpočinek po celotýdenní městské dřině.

Zatímco naše rodina strávila drahocenné volno bojem s neposlušnou hmotou, bez něhož by čerstvě nabytý majetek pohltila zeleň a rozklad.

Pak začalo zapadat slunce, od rybníka se rozeznělo kvákání žab. Musíme sem jezdit častěji, abychom si to tady měli čas užít, vkrádalo se nám do úst.

Pak jsme si zopakovali to první děsivé slovo: "musíme".