Adam Drda analytik BBC

Co ale bude znamenat odmítnutí pro českou "euroústavní" politickou diskusi, to se do jisté míry předvídat dá.

Především zesílí aktivity těch politiků, kteří by přijetí ústavy chtěli zabránit - Česku už ani teoreticky nehrozí, že bude mít jako jediný odmítač Černého Petra.

Skutečnost, že Francouzi nepřijali dokument ze zcela jiných pozic, než jsou ty, z nichž jej atakují nejviditelnější čeští kritikové, je v tomto případě vedlejší.

Naopak stoupenci ústavy, to jest vláda, by se mohli dostat do ještě větší defenzivy než dosud.

Vláda, označující euroústavu za "superprioritu", ještě ani nezahájila kampaň

Pokud by velké evropské země naznačily, že se vydají nějakou horší cestou - jako by například bylo hlubší spojenectví Francie a Německa v rámci eurozóny, na základě nové, socialističtější smlouvy, je krajně nejasné, jak by na to česká vláda vůbec reagovala.

Prezident Václav Klaus a několik vysokých představitelů Občanské demokratické strany už na sebe strhli pozornost, jejich názory jsou všeobecně známy a citovány.

Naproti tomu vláda, označující euroústavu za "superprioritu", ještě ani nezahájila kampaň - nejdřív řešila, co si počít se sebou, a teď teprve řeší, co si počít s prezidentem, který de facto - alespoň v mediální rovině - ovládl českou "evropskou" politiku.

V evropských záležitostech jsou všechny kabinety posledních let - Špidlův, Grossův a zatím i Paroubkův o koňskou délku pozadu.

Argument, který z řad vládních politiků často zazníval, totiž že přece "nebudeme kazit společné unijní dílo" a "vydělovat se z nevyhnutelného evropského vývoje", ztrácí už tak dost malou váhu, a těžko hledat na co jiného se vlastně stoupenci ústavy zmohli.

Politickou diskusi ovládají ještě větší emoce, než před vstupem, strategie skeptiků se výrazně nemění a když, tak k horšímu

Politolog Jacques Rupnik říká v rozhovoru pro Hospodářské noviny, že ve francouzské kampani rozhodně chyběla odpověď na otázku - K čemu je nám užitečná Evropa?

A dodává: "Místo aby se hovořilo o Evropě, která nám pomáhá řešit problémy, debatovali jsme o Evropě, která je ztělesněním našich obav."

To se dá na českou situaci aplikovat.

Vláda například vůbec nebyla schopna využít evidentních pozitiv, která přinesl český vstup do unie - a připomenout předvstupní strašení skeptiků, které se v ničem nevyplnilo: místo ekonomického propadu nastal růst, nekonalo se žádné zdražování, nevyletěly ceny bytů, pohraničí nezabrali němečtí "neokolonisté", české firmy naopak dokázaly využít větší prostor pro export atd.

Možno jistě namítnout, že ústava je něco jiného, než byla samotná integrace.

Ano - ale potíž je v tom, že politickou diskusi ovládají ještě větší emoce, než před vstupem, strategie skeptiků se výrazně nemění a když, tak k horšímu.

Nový premiér má příležitost využít odkladu a dostat diskusi na věcnou rovinu, přestat o nedokonalém dokumentu mluvit v superlativech

ODS má kus pravdy - například ústava v jistém smyslu zhoršuje českou pozici v rámci unie oproti smlouvě z Nice, mohou z ní vyplývat rizika, jako je zavedení jednotné zahraniční politiky.

Jenže ty oprávněné výhrady jsou zabalené do tolika přepísknutých až hysterických výroků o "superstátu" a "degradace Česka na provincii", že se podstata věci kamsi vytrácí.

Eurooptimisté se s tím zpravidla vyrovnávají podobně neudržitelným protitvrzením, že ústava "nic" nemění a "pouze" sjednocuje dosavadní smlouvy.

Nejhorší, co by teď mohl Paroubkův kabinet udělat, by byla naprostá resignace na "českou evropskou debatu".

Naopak: nový premiér má příležitost využít odkladu a dostat diskusi na věcnou rovinu, přestat o nedokonalém dokumentu mluvit v superlativech - a donutit euroskeptiky k vysvětlení největší slabiny jejich "stoprocentně odmítačské" politiky.

Jakou nabízejí alternativu? Jak bude Česká republika postupovat, pokud stávající ústava padne? O co opírají své přesvědčení, že bez ústavy se bude Česku v Evropě dařit líp?