Adam Drda analytik BBC

Rozdurděným komunistům se podařilo postavit otázku tak, zda se má ve veřejnoprávním rádiu - nebo vůbec v médiích - někdo po libosti označovat za "prase".

Pochopitelně, že nemá, všichni to vědí a vysvětlovat posluchačům, že to není ani slušné, ani duchaplné, by znamenalo urážet je banalitou.

Potíž je v tom, že rozhlasový pořad, v němž Ester Kočičková v roli dr. Slizkové sdělila svému partnerovi, že ona osobně říká svým dětem a svému psovi, že komunisté jsou "prasata", je pořad satirický.

Není to ani analýza, ani zpravodajství, ani publicistika.

Satira patří do sféry umělecké tvorby. Má smysl, když ji může autor provozovat zcela svobodně.

Satira patří do sféry umělecké tvorby. Má smysl, když ji může autor provozovat zcela svobodně

Pokud se mu zakáže říkat tzv. neslušné výrazy, je svoboda i vtip v tahu, a celá věc ztrácí smysl.

Definice neslušného v takových případech nekončívá u "prasat", často se dojde k tomu, že se nesmí říkat nic, co by se někoho mohlo dotknout, a ze satiry se stává bezzubé normalizační Televarieté.

Monthy Pythons by si za takových podmínek ani neškrtli.

Omluva šéfredaktora Radiožurnálu Jana Pokorného za "hrubé výrazy" se v tomto světle jeví jako poněkud unáhlená.

Může stokrát říkat, že se omlouval posluchačům, ale stejně to vypadá, že se omluvil proto, že si komunisté stěžovali, a že tudíž dosáhli svého.

Pěkně to ihned využil místopředseda KSČM Jiří Dolejš, muž s pověstí tzv. reformisty: "Vnímám to tak, že veřejnoprávní médium si je vědomo své funkce. Ono samo, mediální rada i posluchači musejí být bdělí a pomáhat naplňování této funkce."

Autorovi těchto řádků běhá mráz po zádech už jen z toho výraziva - redaktoři i posluchači mají "být bdělí" - co budou asi dělat potom, po bdělosti? Hlídat se navzájem a pečlivě se udávat...

Přesně v těchle zdánlivých detailech je význam "causy Kočičková": Především se ukazuje, že Komunistická strana Čech a Moravy je organizace se stejně cenzorskými sklony, jako byla vždycky.

(...) Ukazuje se, že Komunistická strana Čech a Moravy je organizace se stejně cenzorskými sklony, jako byla vždycky

Předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik v reakci na satirický pořad prohlásil, že má dost velký smysl pro humor a leccos dokáže pochopit, ale tohle "míru legrace překračuje".

Podobné výroky pronášeli různí okresní potentáti, když vytáhli za normalizace do boje proti nějaké rockové kapele, případně estébáci nad zabavenými samizdaty.

Když před pár týdny sociální demokracie koketovala a myšlenkou menšinové vlády, opřené o KSČM, často se říkalo a psalo, že komunistů v Česku není třeba se bát, protože nemohou "vrátit zem před listopad 1989".

Tady se ale nabízí názorná ilustrace, o co se budou snažit, když se dostanou k ještě většímu vlivu, než v současnosti mají. Žádné kriminály a ostnaté dráty na hranicích - to jsou nepraktické a nákladné metody, k nimž v současném Česku skutečně chybí podmínky.

Šlo by spíš o takové drobné, plíživé omezování svobody projevu, argumentovalo by se slušností, mravností, objektivitou, veřejnou prospěšností a podobně.

Média, aspoň ta veřejnoprávní, by se asi stala prvním terčem pokusu, ale je tu i spousta jiných oblastí, jako třeba školství. Žádná totalita, ale otrávený život.